Atraktivita téhle události se opírá jednak o skutečnost, že je ze všech doložených vymírání odhadována jako nejničivější (odhadem zabila 80 % života na Zemi), jednak o to, že prosperující permská Země měla atmosféru s několikanásobkem obsahu oxidu uhličitého, což nabízí souvislost s blízkou budoucností naší planety.
Čísla jako „80 % života“ jsou z mého pohledu málo věrohodná. Představte si odhadované stovky miliard druhů bakterií; ty se také počítají? A ani pro rostliny nemuselo být Great Dying, tedy velké umírání, jak se bulvarizuje událost na konci prvohor, tak katastrofální. Na přelomu prvohor a druhohor byl superkontinent Pangea v procesu rozpadu, ale veškerá pevnina na Zemi byla stále z velké části nahloučená v souvislé skupině, přičemž nově vznikající kontinenty byly odděleny mělkými moři.
Zdá se, že to byly hlavně obrovské erupce ze sopečného systému zvaného Sibiřské trapy, které vyhnaly podíl oxidu uhličitého do extrémů: studie z roku 2021 odhaduje, že atmosférický CO2 dosáhl v tomto období až 2500 částic na milion (ppm) ve srovnání se současnými úrovněmi 425 ppm. To způsobilo globální oteplení a okyselení oceánů, což vedlo k masivnímu kolapsu oceánského ekosystému.
Mořští živočichové neměli na konci permu úniku z globálního okyselování oceánů, nicméně klimatické změny na pevnině jednotné nebyly.
Geologický záznam na pevninách je však na hranici permu a triasu velmi chudý. Jen hrstka míst po celém světě má vrstvy hornin obsahující fosilie z pevninských ekosystémů na konci permu a začátku triasu. Nová studie jednoho z těchto míst v dnešní Číně odhalila útočiště, kde zůstal ekosystém relativně nepoškozený navzdory velkému umírání. Na tomto místě dále rostly lesy nahosemenných stromů doplněné výtrusnými kapradinami. „Určitě na tomto místě nevidíme masové vymírání rostlin,“ říká Wan Yang, profesor geologie a geofyziky na Missouri University of Science and Technology.
Přežití mohlo být možné zvláště ve vlhkých oblastech s vysokou zeměpisnou šířkou – a krajina severovýchodní Číny byla kdysi poseta jezery a řekami a ležela několik set kilometrů od moře. Dalším místem, kde byla nalezena útočiště permských rostlin, je Argentina. Podobně jako Čína byla také v období permu ve vysoké zeměpisné šířce daleko od rovníku.
Mořští živočichové neměli na konci permu úniku z globálního okyselování oceánů, klimatické změny na pevnině ale jednotné nebyly. Tím méně jednotné jsou a budou podmínky na dnešních kontinentech, rozesetých ve všech klimatických zónách. Nová Pangea na pořadu dne není.
