Kardiologovi a publicistovi Josefu Veselkovi se něco takového opravdu stalo. A nutno říci, že to zpracoval pozoruhodně a čtivě. Na stránkách jeho fikce Prezidentské konzilium se setkáte s intrikujícími lékaři, mocichtivými politiky, zlovolnou první dámou a hraje se tu i o život prezidenta republiky v okamžiku, kdy se jeden ctihodný přednosta pokusí zfalšovat prezidentovu dokumentaci. Ne, nebudeme prozrazovat zápletku, ale střílí se tu, unáší a vybuchují tu bomby v garážích. A přitom to pořád vypadá realisticky, nečekejte přehnaný „akčňák“ `a la James Bond. Hlavní hrdina rozhodně není nejschopnější a nejracionálnější postavou, na to jsou tu jiní, cyničtější.
Jenže ani v dramatické zápletce není ukryto kouzlo tohoto románu. To vyplývá z faktu, že autor zde poměrně drsně a dost nemilosrdně popisuje nemocniční provoz se všemi nedostatky, manažerským šlendriánem, lidskou malostí lékařů i bezskrupulózností direktora a jeho nohsledů. Lze s jistotou říci, že některým se tahle kniha nebude číst lehce a mnozí ji budou vnímat škodolibě, protože v ní poznají skutečné lidi.
Josef Veselka: Prezidentské konzilium
|
Ale proč? Vždyť je to celé vyfabulované a podobnost s realitou je čistě náhodná. Navíc v příběhu se odehrávají děje, které se ve skutečnosti odehrát nemohly, takže podobnost s realitou je prostě náhodná. A že největší nemocnice v zemi se jmenuje Na kopci a její obludný ředitel Staník? Tak vidíte, že je to fikce. Žádná taková nemocnice přece v Praze nikdy nebyla.
Dramatické situace spojené s pokusem o prezidentovo usmrcení tvoří, dalo by se říci, jen podklad, autor se totiž pouští do kritiky systému, nejen toho, jak nemocnice někdy (ne)funguje, ale též se vypořádává s kolegy lékaři na vedoucích místech. Tohle je zajímavé, protože zároveň jsou funkcionáři (šéflékaři, přednostové atd.) líčeni jako bezcharakterní kariéristé, kterým jde hlavně o vlastní blaho. Jenže stejně silně je v knize akcentována rovina lékařské odpovědnosti, které se nakonec všichni snaží dostát.
Provoz nemocnice ve Veselkově podání vypadá trochu jako veliké vojenské cvičení, tedy zároveň demonstrace schopností a technologií, ale též chaosu a nekompetence, a na takovém cvičení jsou přece ztráty na životech povoleny (do tří procent to bývalo v normě). Jako jediné opravdu záporné postavy v knize vystupují nemocniční manažeři. I politici jsou ve Veselkově podání cyniky z nezbytí. A mimochodem, novináři jsou vylíčeni též dost nelichotivě (dle mého po zásluze), jako přihlouplí skokani na špek, kteří sledují prvoplánové cíle.
Ne, nečekejte román jako jakousi hlubokou nudnou společenskou kritiku, na to je kniha příliš stručná a dobrodružná zápletka dominantní. Je to kvalifikovaný pohled do útrob českého zdravotnictví, který nevyznívá lichotivě, a lze říci, že kritickému oku vystavený například akademický či mediální provoz by neobstály lépe.
Změny musí být viditelné. Jak po desítkách promarněných let pohnout s českým zdravotnictvím |
Jenže nemocnice má tu „výhodu“, že v ní jde o životy. Zajímá vás, koho hlavní hrdina Josef zabije? Tak si knihu přečtěte a nezapomínejte, že autor, i když píše sebeautobiografičtěji, není hlavní hrdina – lyrický subjekt. Hlavní hrdina „žije“ výhradně v knize.
