V pátek 16. července 1999 dokončili dva švédští vědci, archeolog Jonas Ström a numizmatik Kenneth Jonsson, natáčení dokumentu pro tamní televizi poblíž Spillingsu na ostrově Gotland a z čiré zvědavosti se rozhodli projít nedaleké pole s detektorem kovů. Už po dvaceti minutách narazili na pár starých stříbrných mincí, což je povzbudilo a pokračovali v pátrání po dalších nálezech ještě tři hodiny, když v tom…
„Na displeji zablikala výstraha ,přetížení’, načež se detektor sám vypnul,“ vzpomíná na historický okamžik Jonas Ström. A to se děje jenom v případě, že přístroj zaznamená něco opravdu velkého.
Vědci začali kopat a ukázalo se, že přetížení způsobily dvě podzemní skrýše z vikingských dob se 67 kilogramy stříbra. Kromě šperků obsahovaly také 14 200 dirhamů, jimiž se v 9. století platilo v dalekém Samarkandu a Buchaře. Nález platidla z centrální Asie však Ströma a Jonssona nezaskočil. U Vikingů nebyly orientální mince vzácností; jen na Gotlandu se našly v 350 pokladech a další dirhamy Vikingové ukryli nejen v oblasti Baltu, ale i u Černého a Kaspického moře.
Představa Vikingů jako plavovlasých, modrookých zabijáků vraždících bezbranné obyvatele vzdálených zemí je notně zkreslená. Ani nepatřili k jednomu etniku.
Skandinávské muzejní sbírky jich uchovávají kolem půlmilionu, a tak se nabízí otázka: mohli Vikingové všechny dirhamy naloupit při svých výbojích? Nepocházejí mince z obchodu se vzdálenými kraji? Archeologické nálezy dokládají, že Skandinávie a Čína spolu ve vikingských dobách čile obchodovaly.
Zatímco o expanzi Vikingů na západ víme hodně ze starých norských ság i archeologických nálezů, cesty na východ halí tajemství.
