Dříve se prodávaly různé potravinářské produkty na náměstích. Od konce devatenáctého století se část prodejců přesunula do nově budovaných hal, které skýtaly jim i návštěvníkům přece jen větší komfort: chránily je před deštěm, zimou i horkem a současně vytvářely vhodnější prostředí i pro nabízené produkty. Rychlou výstavbu tržnic samozřejmě umožňovaly i nové stavební materiály, především nýtované železné konstrukce, kterými šlo zaklenout velký prostor.
Tržnice byly také klimatizovány, aby se nabízené produkty rychle nekazily. Železná konstrukce střechy umožňovala prosklení určitých partií, takže světla bylo uvnitř dost. Zlepšila se tím i hygiena prodeje. Nový typ staveb se po světě rychle rozšířil a Praha nezůstala pozadu.
