Narodil se 21. července 1914 v obci Plužná, která tehdy spadala pod okres Mnichovo Hradiště. Jeho rodiči byli Vilém Vrba a Marie, rozená Beránková, kteří spolu měli celkem šest potomků, z nichž se Vladimír narodil jako poslední. Po absolvování základní školní docházky na obecné škole navštěvoval měšťanku, na kterou dále navázal pokračovací školou a vyučil se cukrářem. V tomto oboru se před nástupem vojenské prezenční služby i živil.
Při hlavním odvodu v březnu 1936 byl Vladimír Vrba odveden do československé branné moci, avšak kvůli zdravotním predispozicím byl pro armádu vhodný pouze k pomocné službě. Tu nastoupil ještě téhož roku v říjnu, a to u náhradní pomocné roty Pěšího pluku 44 v Turnově. Během výcviku, o který jevil zájem, prospíval s dobrými výsledky a nadřízenými byl hodnocen jako velmi chápavý, ukázněný, spolehlivý a samostatný.
Mottu buď statečný a věř zůstal věrný do poslední chvíle. Stanislav Fejfar zasáhl do Bitvy o Británii |
V září 1937 byl přemístěn k Pěchotnímu učilišti v Milovicích, kde sloužil u pomocné roty jako příkazník a dozorčí orgán. K jeho dalšímu přemístění došlo až o rok později, a to k pěchotní polní střelnici v Lipníku. Ve funkci závodčího zde setrval až do konce února následujícího roku a k 1. březnu byl propuštěn do poměru mimo činnou službu.
V dubnu 1940 se Vladimír Vrba rozhodl pro útěk z Protektorátu Čechy a Morava, aby se připojil se k protinacistickému odbojovému hnutí v zahraničí. Podařilo se mu dostat až do Bělehradu, kde podepsal prohlášení o vstupu do československé zahraniční armády. Po odvodu na bělehradském francouzském konzulátu putoval do Palestiny, kde se stal jedním ze zákládajících příslušníků 4. československého pěšího pluku. Mezi červnem a zářím sloužil u jeho 1. roty, od září do listopadu u roty 4. Prvního listopadového dne byl přemístěn k Československému výcvikovému středisku v Agami a o dva týdny později pak k rotě doprovodných zbraní Československého pěšího praporu 11 – Východního v Gedeře.
Od prosince procházeli českoslovenští vojáci intenzivním výcvikem v Judské poušti a po přesunu do Egypta jednotka plnila první strážní úlohy. Na konci května 1941 odešel Vladimír Vrba s jednotkou do pole. Do října se zúčastnil nasazení v Egyptě i bojů proti jednotkám vichistické Francie na syrsko-palestinských hranicích. Poté se zapojil do nejznámějšího vystoupení československého útvaru na Blízkém východě, které představovala obrana obleženého přístavu Tobruk. Téměř celý prosinec a leden následujícího roku se však léčil a zotavoval z akutní virové hepatitidy.
Jedním z tisíců. Životní pouť Edmunda Gaubice ukazuje dějinné zvraty 20. století |
Měsíc po návratu Vladimíra Vrby do Tobruku se celá jednotka přesunula do Palestiny, kde zanedlouho došlo k její reorganizaci na Československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní, v jehož rámci sloužil u 4. roty Lehkého protiletadlového praporu 500. V září 1942 využil příležitosti a dobrovolně se přihlásil ke službě v britském Královském letectvu. Koncem října odplul spolu s ostatními dobrovolníky do Velké Británie a k 2. lednu 1943 se stal příslušníkem dobrovolnické zálohy Royal Air Force. V květnu zahájil výcvik pro radiotelegrafisty-střelce. První fázi výcviku absolvoval u No 1 Radio School na základně Cranwell, na kterou navázala ta u No 8 Air Gunnery School na bázi Evanton. Začátkem roku 1944 odplul do zámoří, kde u No 111 Operational Training Unit na Bahamských ostrovech mezi březnem a květnem prošel operační fází výcviku v osádce kapitána Jana Říhy.
V červenci 1944 rozšířil Vladimír Vrba řady 311. československé bombardovací perutě, ale na první operační let čekal až do 12. září. Do dubna 1945 podnikl s různými kapitány celkem 17 operačních letů. Nejzajímavějšími jsou bezesporu ty z 23. a 26. března 1945, kdy jeho osádka zaútočila na nepřátelskou ponorku a o tři dny později na motorový člun. K poslední bojové akci vzlétl s kapitánem Josefem Simetem 10. dubna 1945, avšak jen několik minut po startu se jejich stroj zřítil a z devítičlenné osádky přežili pouze tři letci, mezi nimiž i lehce zraněný Vladimír Vrba.
Po návratu do Československa na konci srpna 1945 i nadále setrval u vojenského letectva. Dostalo se mu také několika ocenění za odbojnou činnost, mimo jiné mu byl udělen Československý válečný kříž 1939 a Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem. Zároveň byl povýšen do hodnosti rotmistra letectva v záloze.
Nezvěstný – pravděpodobně mrtvý. Hrdina z Wintonova transportu padl nad Normandií |
Až do června 1947 sloužil u Leteckého náhradního pluku 1. Hodlal si najít civilní zaměstnání a usadit se, ale již tehdy silně pociťoval možné nebezpečí sílícího komunismu v rodné zemi, pročež se rozhodl vycestovat do Velké Británie. Jeho další životní osudy nejsou příliš známé. V červenci 1947 připlul do přístavu Dover a žil v Londýně, kde několik let pracoval jako cukrář, nejprve v hotelu Berkeley a později v hotelu Savoy.
Podplukovník letectva in memoriam Vladimír Vrba zemřel 17. března 1969 v Los Angeles.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha
