Tak zněla citace k udělení vysoce ceněného britského Záslužného leteckého kříže Miroslavu Vildovi, legendárnímu letci 311. československé bombardovací perutě, kterou mu stvrdil sám král Jiří VI.
Narodil se 4. září 1915 ve městě Louny jako druhorozený potomek manželů Antonína a Blaženy Vildových. V rodném městě navštěvoval státní reálku, kterou úspěšně zakončil maturitní zkouškou. Spíše technicky zaměřené středoškolské vzdělání a zájem pokračovat v dalším studiu jej přivedly do Prahy, kde studoval zeměměřictví na Českém vysokém učení technickém. Absolvoval osm semestrů, po kterých v červnu 1937 studium bez státní závěrečné zkoušky ukončil. K 1. říjnu téhož roku nastoupil vojenskou prezenční službu u Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. Tam prošel školou na důstojníky letectva v záloze. Od května 1938 až do okupace v březnu roku následujícího sloužil u 2. letky leteckého pluku 1 v Praze.
Právě okupace ho přivedla k rozhodnutí opustit protektorát a zapojit se do protinacistického odboje. Začátkem května překročil hranice s Polskem v oblasti Moravské Ostravy, aby se dal v Krakově k dispozici zahraniční odbojové akci. Ještě koncem měsíce odplul do Francie, kde s podepsaným závazkem k pětileté službě vstoupil do francouzské Cizinecké legie. Dále ho čekala cesta přes Orán do výcvikového střediska Legie v Sidi-Bel-Abbès. Od září, kdy vypukla válka, se začal spolu s dalšími letci přeškolovat na francouzskou techniku v Tunisu a Alžíru, než se přesunul zpět do Francie. Tam působil na základnách v Cazaux a Tours, avšak do bojových operací nestihl kvůli spádu událostí na frontě zasáhnout.
V polovině června odplul jedním z evakuačních transportů do Velké Británie, kde vstoupil do britského Královského letectva a stal se příslušníkem 311. perutě, u níž procházel intenzivním výcvikem pro radiotelegrafisty. Dne 25. května 1941 utrpěl při letecké havárii po startu k cvičnému letu těžká zranění, se kterými se léčil několik dalších měsíců. Bojovou činnost zahájil až v dubnu 1942. U 311. perutě odlétal 106 operačních letů v délce přesahující 1100 hodin, nepočítaje pak další působení u 246. perutě dopravního velitelství letectva.
Jeho poválečná kariéra je spojena zvláště s Československými aeroliniemi, u nichž působil do února 1950, kdy byl z politických důvodů propuštěn. Svůj zápisník letů ukončil symbolickou větou: „Tak nás konečně vykopli!“ Poté byl nucen živit se, vzhledem k jeho kvalifikaci a zkušenostem, podřadnými pracemi. Během 60. let došlo k jeho částečné rehabilitaci a získal zaměstnání inspektora leteckých spojů.
Miroslav Vild zemřel 1. dubna 1972 v Praze. Na začátku 90. let byl posmrtně povýšen do hodnosti plukovníka letectva in memoriam.
