Shodou okolností odjel 14. března 1939 doslova v předvečer nacistické okupace z Prahy do Haagu, aby tam nastoupil na místo úředníka na československém velvyslanectví. Následovala okupace Čech a Moravy a tím i zánik čs. zastupitelského úřadu. Dvořák odmítl návrat do Prahy a odcestoval do svého bývalého působiště v Bukurešti. Tam získal s pomocí tamního československého vojenského přidělence plukovníka Heliodora Píky místo vedoucího tajemníka dosud existující rumunsko-československé hospodářské komory.
Zmizel ve vlnách Severního moře. Jindřich Leskauer sloužil u letectva, konce války se nedožil![]() |
S Píkou spolupracoval na přesunech československých uprchlíků, zejména vojáků a techniků z protektorátu k čs. exilové armádě. Ještě důležitější byla Dvořákova účast na získávání finančních prostředků z dosud existujících čs. hospodářských zdrojů v Rumunsku pro potřeby vznikajícího zahraničního odboje.
Jako záložní důstojník podal 17. prosince 1939 v Bukurešti plk. Píkovi přihlášku do čs. armády. Koncem května 1940 odjel z Bukurešti s cílem připojit se k čs. armádě ve Francii. V důsledku německého útoku na Francii zůstal v Bejrútu a s dalšími československými dobrovolníky pokračoval do Palestiny, kde se stal příslušníkem čs. vojenské jednotky – Čs. pěšího praporu 11 – Východního a sloužil od listopadu 1940 jako zpravodajský důstojník.
Blondyho poslední let. Osádka přežila, střelec Rudolf Skalický však zůstal navždy pod hladinou![]() |
V říjnu následujícího roku byl odvelen do Íránu se zpravodajským a náborovým úkolem. Od 1. března 1943 se stal zástupcem čs. vojenského atašé v Teheránu a pracoval i jako pověřenec čs. exilové vlády pro íránskou pobočku Škodových závodů. Čs. vládě v Londýně dodával zprávy. V březnu 1944 byl naposledy povýšen do hodnosti štábního kapitána v záloze. Dnem 1. března 1945 byl zproštěn činné služby ve prospěch Ministerstva zahraničí. Měl prozatímně převzít čs. velvyslanectví v Ankaře. Za svoji válečnou službu obdržel Čs. vojenskou pamětní medaili se štítkem SV a Čs. vojenskou medaili Za zásluhy I. stupně.
Ludvík Dvořák se vlastně z války domů nevrátil a působil jako legační tajemník čs. vyslanectví v turecké Ankaře. Po únoru 1948 rezignoval 22. března 1948 na úřad vzhledem k politické změně ve vlasti a zůstal v zahraničí. Zemřel 1. dubna 1959.





















