Díky jejich příchodu mohl na jaře 1944 vzniknout 1. čs. armádní sbor, který potom významným způsobem zasáhl do bojů na Dukle a při osvobozování Slovenska. Několik desítek „Volyňáků“ však sloužilo i v našich jednotkách na západní frontě. Byli to především ti, kteří se k nim připojili již v prvním roce války. Jedněmi z nich byli i bratři Jaroslav a Ladislav Křivští.
Ladislav Křivský.
Starší Jaroslav se narodil 8. března 1915. Ladislav pak spatřil světlo světa 10. června 1920. Oba pocházeli z obce Hlinsk nedaleko Rovna (dnes na Ukrajině), kterou v roce 1868 založili čeští vystěhovalci. Jejich rodiče však před válkou zůstali československými občany, s domovským právem v Nové Vsi u Chotěboře. Z toho důvodu musel Jaroslav, který se po vychození školy vyučil sedlářem, nastoupit v říjnu 1937 vojenskou prezenční službu ve staré vlasti, u Pěšího pluku 30 „Aloise Jiráska“ ve Vysokém Mýtě. V Československu tak prožil tragické události let 1938–1939, které se jej mimořádně dotkly. Krátce po návratu do Polska se dal mezi prvními k dispozici vznikajícímu čs. zahraničnímu odboji.
Nenápadný hrdina Hlubůček. Z kováře se stal zbrojířem britského Královského letectva |
Po porážce Polska spolu s mladším bratrem Jaroslavem vstoupil do tzv. Kvasilovské skupiny. Šlo o neformální uskupení bývalých příslušníků České a slovenské legie, tedy čs. vojenské jednotky, která se v Polsku formovala během jara a léta 1939. Zatímco hlavní skupina legie pod vedením pplk. Ludvíka Svobody padla 18. září 1939 do sovětského zajetí, jednotlivce, kteří se v chaosu zářijové porážky ztratili, nebo se z nějakého jiného důvodu odloučili od Svobodovy skupiny, soustřeďovaly sovětské úřady právě v českých vesnicích na Volyni.
Ke Svobodovým vojákům byla Kvasilovská skupina připojena v březnu 1940 během cesty do zajateckého tábora Oranki v centrálním Rusku. Po několika měsících pak byli čs. vojáci převezeni do zajateckého tábora v Suzdalu. Vedení čs. odboje se však již na jaře 1940 se sovětskými úřady dohodlo, že čs. vojáci budou po malých skupinách ze zajetí propuštěni a bude jim umožněn odjezd ze SSSR.
Jaroslav a Ladislav Křivští opustili zemi „dělníků a rolníků“ v pořadí pátým transportem, vypraveným ze Suzdalu v únoru 1941 přes Istanbul na Střední východ. Dne 21. března 1941 byli prezentováni v čs. vojenské jednotce v Palestině. Ladislav musel jako nováček absolvovat ještě zkrácený výcvik, Jaroslav byl v hodnosti desátníka zařazen rovnou k bojové jednotce. Nakonec se oba sešli u 2. roty 11. čs. pěšího praporu – Východního, v jejíchž řadách prodělali boje v Sýrii a Libanonu v červenci 1941 a především obranu obleženého severolybijského Tobruku.
V důsledku prodělané nemoci byl Jaroslav ve druhé polovině roku 1942 přemístěn od 200. čs. lehkého protiletadlového pluku – Východního, na nějž byl prapor mezi tím reorganizován, k pomocnému personálu Čs. vojenské mise v Jeruzalémě. V létě 1943 se pak oba bratři znovu setkali na palubě zaoceánského parníku Mauretania, přepravujícího čs. jednotky ze Středního východu do Velké Británie.
Jaroslav Matoušek padl za lepší budoucnost. Byl členem osádky, která bombardovala i srdce třetí říše |
Od října 1944 až do konce války se pak jako příslušníci Motorizovaného přezvědného oddílu, resp. od března 1945 Tankového praporu 3 náležejícího do sestavy Československé samostatné obrněné brigády, účastnili bojů u Dunkerku.
V armádě zůstali ještě několik měsíců po válce. Jaroslav demobilizoval na konci listopadu 1945, Ladislav v lednu následujícího roku. Oba se, stejně tak jako většina vojáků z řad volyňských Čechů, rozhodli zůstat v Československu. Zamířili do pohraničí. Ladislav do Chebu, Jaroslav do Ústí nad Labem, kde pracovali v úřednických profesích. Jaroslav zemřel 11. června 1988, Ladislav se ještě dožil listopadových změn. Vojákem naší zahraniční armády, ovšem na východní frontě, se nakonec stal ještě jejich třetí bratr, Vladimír Křivský (nar. 14. července 1925).
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha
