Portály a interiéry obchodů nebo restaurací – to je zdánlivě malé architektonické téma. Ale skutečně jen zdánlivě. Někdy vznikají drobné skvosty, a pokud se je podaří zachovat, jsou i po letech ceněnými památkami, na něž se jezdí dívat odborníci z celého světa.
To v plné míře platí o malých mistrovských dílech, která najdeme v samém srdci Vídně v prostoru zarámovaném ulicemi Kärntnerstrasse, Graben, Kohlmarkt a náměstím Michaelerplatz. Dnes si několik z nich prohlédneme. Vznikla v různých dobách a jsou spojena s velkými jmény.
Návrhům obchodních jednotek se věnoval i Adolf Loos (1870–1933), architekt, jehož tvorbě jsme se věnovali ve dvou minulých dílech. Známý je například luxusní pánský krejčovský salon Knize v ulici Graben. Pokud po tomto centrálním prostoru rakouské metropole kráčíte, snadno ho můžete přehlédnout, jde skutečně o drobnou intervenci. Výkladec i interiér proslulého krejčovství vznikly v letech 1910–1913.
Salon i bar
Jak hlásá i nápis na černé desce nad vstupem, další firemní filiálky se nacházely i v Paříži, New Yorku a Bad Gasteinu a dodejme, že od roku 1934 také v Praze v ulici Na Příkopě nedaleko Václavského náměstí. Tuto filiálku již po Loosově smrti navrhl jeho žák a spolupracovník Heinrich Kulka a byla zařízena Loosem navrženým nábytkem a charakteristickými lampami ve tvaru krystalů. Později tam sídlilo krejčovství Adam.
Vnitřní zařízení se zčásti zachovalo, ale dnes se o tom moc neví. Je to škoda, zejména proto, že firma Knize má dnes v Praze obchod, ale jinde a se soudobým mobiliářem. Zato vídeňská hlavní centrála má kompletně zachovaný interiér, i ty krystalické lampy tam můžete obdivovat.
Dnes je v sousedství i dámský salon stejné firmy, tentokrát laděný v bílé, ale s Loosem to již nemá nic společného.
Dalšího Loose najdeme v ulici Kohlmarkt, hned v sousedství jeho obchodního domu Goldman a Salatsch, jemuž jsme se věnovali posledně. Jde o bývalé knihkupectví Manz z roku 1912, jak dodneška hlásá firemní nápis, nyní je tu módní butik. I v tomto případě je tu užito krásných materiálů: kamene, mosazi, dřeva a skla. Loosův rukopis je opět střízlivý, žádné zbytečné efekty.
Jak Adolf Loos šokoval vídeňské měšťáky a pobouřil samotného císaře |
To třetí architektovo dílko je poněkud rozvernější. Jde o legendární tzv. americký Kärntner Bar v uličce Kärntner Durchgang, kolmé na Kärntnerstrasse, s výrazným firemním štítem a trojbarevnou mozaikou s motivem americké vlajky (1908). Uvnitř se skrývá jeden z nejpůsobivějších prostorů. Jde o velmi úzkou místnost, proto ji Loos rozšiřuje zrcadly. Tento optický klam je velmi působivý. Použitými materiály jsou onyx, mramor a mahagon.
K postmoderně
Vedle pultu a několika stolků zaujme i kazetový strop nebo původní obraz Egona Schieleho, na němž je jedna z vůdčích postav vídeňské kultury přelomu 19. a 20. století, novinář a spisovatel Peter Altenberg. Ten tu byl častým hostem, podobně jako Gustav a Alma Mahlerovi, Gustav Klimt, Otto Wagner a mnozí další.
Mimochodem, jeden z prvních amerických barů v Evropě vznikl také v Praze, dodnes ho najdete v suterénu Obecního domu. Portál Kärntner Baru byl za války zničen nacisty, ale před dvěma dekádami opět obnoven. Bohužel je dnes schovaný za textilními slunečníky nájemce.
Jeden z dalších ikonických portálů v centru Vídně vytvořil nám už také známý brtnický rodák Josef Hoffmann (1870–1956; viz Orientace z 10. května) ve spolupráci s Oswaldem Haerdtlem. Najdeme ho opět na Graben. Jde o známé cukrářství Altmann & Kühne z roku 1932. Je navrženo ve střízlivých formách s bílým vývěsním štítem a po nedávné rekonstrukci můžete opět vidět i interiér s cukrovinkami této rodinné firmy v autentických obalech ve stylu art deco.
A na závěr ještě tři novodobé obchodní výkladce v postmoderním stylu, které navrhl asi nejznámější soudobý rakouský architekt Hans Hollein (1934–2014), nositel prestižní Pritzkerovy ceny. Nejstarší z nich, s plechovým pláštěm, vznikl v roce 1965 pro svíčkařství Retti v ulici Kohlmarkt.
Kvůli obtěžování musel opustit Vídeň a Masaryk mu dal občanství. Tak vznikla Loosova pozdní díla u nás |
My jsme jako mladí architekti pak jezdili obdivovat zejména prodejnu šperkařství Schullin na Graben s charakteristickou postmoderní „prasklinou“ na kamenném portálu (1974).
A hned za rohem na Kohlmarktu pak najdeme další, jen o něco mladší prodejnu, zvanou Schullin II, od stejného autora. Opět jde o příklad tehdy populární postmoderny, jejímž čelným reprezentantem byl i Holleinův kontroverzní obchodní dům Haas na rohu Graben a Stephansplatz.
