Areál, který byl v roce 1891 vyčleněn z Královské obory neboli Stromovky, aby zde vznikl prostor pro Jubilejní výstavu, později zažíval dobrá a špatná období. Nejdříve se tu střídaly velkolepé expozice s řadou často extravagantních pavilonů, doprovázené mnoha atrakcemi, jako byly lety balonem nebo Křižíkova fontána.
Tím mám na mysli třeba Národopisnou výstavu z roku 1895, Výstavu architektury a inženýrství, konanou v roce 1898, nebo o deset let mladší Jubilejní výstavu Obchodní a živnostenské komory.
V rytmu valčíku a liniích rozevláté secese. Architekt upravil populární Městský park v habsburské metropoli |
Za první republiky se pak na tomto místě konávaly Vzorkové veletrhy, ty se ale později zčásti přesunuly do nového, pro ten účel zbudovaného paláce v Holešovicích. A mělo být ještě hůř, po druhé světové válce se totiž v bývalém Průmyslovém – to se mu už ale říkalo Sjezdový – paláci konaly mítinky KSČ a dalších komunistických organizací, teď už pod hlavičkou Park kultury a oddechu Julia Fučíka, lidově Fučíkárna nebo Julda Fulda. Krásný palác byl pro ten účel ideově upraven.
Propad do zmaru
Naštěstí tuto dobu vystřídala uvolněnější, šedesátá léta a tehdy se objevil i nápad do severní partie areálu umístit tzv. Bruselský pavilon, přenesený z veleúspěšné světové výstavy 1958. V něm se pak konaly různé expozice a další kulturní akce.
Navíc od poloviny šedesátých let je Výstaviště neodmyslitelně spojeno i s matějskými poutěmi. Území tak znovu ožilo, vznikl tu i letní biograf, scény pro dětská představení, panoramatické kino, byla postavena sportovní hala, později ještě jedna tréninková, malý krytý plavecký bazén nebo dřevěné arénové divadlo Globe. Kromě toho tu samozřejmě dosud stáli i někteří svědkové dávných expozic, ovšem v různém stadiu rozkladu.
K oživení došlo v souvislosti s konáním Jubilejní výstavy v roce 1991, kdy dokonce přibylo pár nových pavilonů – Křižíkův, pyramida a panoramatické kino bylo přestavěno na divadlo Spirála. Obnovy se dočkala i Křižíkova fontána.
Během následující éry, kdy měla Výstaviště v nájmu slovenská společnost Incheba, ale došlo k dalšímu propadu. Postupně vyhořel Bruselský pavilon, divadlo Globe a nakonec i západní křídlo hlavní atrakce areálu, tedy Průmyslového paláce. Řada dalších staveb i prostranství byla v zuboženém stavu a lidé přestali celý prostor navštěvovat.
Opravy provedené a plánované
Teď se ale toto území, jež je cenným majetkem hlavního města, konečně po dekádách probouzí. Dlouho odkládaná rekonstrukce Průmyslového paláce (arch. Bedřich Münzberger, 1891) je již v procesu a na špičku věže se vrátila i královská koruna, za bolševika nahrazená rudou hvězdou.
Opravy se nyní dočkalo i neobarokní lapidárium Národního muzea, umístěné v někdejším pavilonu města Prahy z roku 1908 (arch. Antonín Hrubý). Protější Wiehlova stavba, tzv. moderní galerie z roku 1891, byla již dříve současným vlastníkem AVU rekonstruována. V plné kráse se po letech zmaru nyní skví i bývalá plzeňská restaurace arch. Františka Buldry (další svědek Jubilejní výstavy 1891) na západní straně.
Wagnerovo vídeňské opus magnum. Budova Poštovní spořitelny patří k významným památkám |
V dolní, tedy severní partii Výstaviště došlo na obnovu a zateplení zkorodovaných Křižíkových pavilonů arch. Michala Brixe, na jejichž střeše se dokonce objevila zeleň. Současně nastalo zmrtvýchvstání někdejší, v 90. letech populární muzikálové scény Spirála (arch. Jindřich Smetana a Tomáš Kulík, 1991).
Objevila se tu i různá hřiště, prostor pro cyklotrial nebo skatepark. A je tu samozřejmě místo i pro větší koncerty jako festival Metronome. Došlo také k revitalizaci navazující severozápadní části Stromovky.
Co ještě chybí? V havarijním stavu je sportovní hala, vystavěná na přelomu 50. a 60. let. Uvažovalo se dokonce o jejím odstranění, což by asi byla škoda. Tak snad se dočká opravy. Moc mi tu chybí i zmiňovaný Bruselský pavilon, takové point-de-vue areálu. Snad by stálo za to postavit jeho kopii, vždyť šlo o doslova ikonickou stavbu; dokumentace se dochovala. Jen by muselo dojít k zateplení pláště, aby budovu bylo možné využívat celoročně. To ale dnes není problém.
A ještě jedna věc. Těší mne, že se opět mluví o bubenečském Výstavišti. Léta jsem brojil proti nesmyslnému označení „holešovické“. Vzpomínám, jak mi ještě před pár lety jeden novinář tvrdil, že je to nevymýtitelné. Asi se mýlil, i stanice tramvaje už se jmenuje jen Výstaviště.
Ten zmatek sem vnesl před lety bývalý nájemce, který dal své dceřiné firmě název Výstaviště Holešovice. I když to byl nonsens, pověsil na vstupní objekt do areálu ceduli s tímto nápisem. I to je už opraveno. Já vím, je to zdánlivě maličkost, ale je dobré své město znát…
