V dobách, kdy dnešní důchodci seděli ve školních lavicích, stačilo při zkoušení z evoluce člověka vyjmenovat „opočlověka“ (dnes by ho zřejmě nejlépe reprezentoval Homo erectus), potom „pračlověka“ (za tímto názvem se obvykle skrýval Homo neanderthalensis čili neandertálec) a nakonec „lovce mamutů“ alias pravěkého Homo sapiens. Evoluce měla podle tehdejších představ opočlověka zformovat v pračlověka a toho pak v lovce mamutů. Tím byl vývoj „pána tvorstva“ dokonán.
Genetici odhalili v lidské DNA pozůstatky dávných křížení s druhy lidí, jejichž dědičnou informaci neznáme a nevíme, kterému z plejády pravěkých druhů za ně vděčíme.
