Obvykle však opomíjejí fakt, že přísné dodržování tohoto přístupu by znamenalo i vyslovovat daná jména v souladu s fonetickými pravidly nejrůznějších cizích řečí (včetně různých pro nás obtížně artikulovatelných „exotických“ hlásek), dále by se významně zvýšil podíl slov, jež by nešla snadno začleňovat do větných struktur, protože by se „nesměla“ skloňovat, neboť mnoho jazyků nic takového nezná, atp.
Na nedávném kongresu celosvětové organizace sdružující vědce, kteří se zabývají vlastními jmény, jsem záměrně jako příklad z praxe prezentovala požadavek jednoho tazatele (či spíše stěžovatele), aby se v češtině přestalo užívat ty Helsinky v množném čísle, když „správně“ je údajně v souladu s finštinou jedině ten Helsinki, tj. jednotné číslo mužského rodu.
Vzhledem ke skladbě posluchačů bylo všem jasné, že čeština není jediný jazyk na světě, který pro dané město, kde se ona konference konala, má své exonymum (např. švédština a norština užívají název Helsingfors, portugalština zase Helsínquia). Navíc finština je jeden z jazyků, v nichž kategorie gramatického rodu neexistuje, takže není jasné, proč by se toto jméno mělo řadit zrovna mezi maskulina.
Z jazykového hlediska je však zajímavější, jak je možné, že i řadu dalších místních jmen užíváme v množném čísle, když jde přitom o jednotlivé a jedinečné lokality, nikoli o pojmenování většího počtu objektů. U Helsinek je vysvětlení nasnadě: v češtině se přejatá jména přičleňují do gramatických kategorií podle svého zakončení ve zvukové podobě.
Zakončení /nki/ tedy do našeho jazykového systému zapadlo mezi stávající plurálové názvy jako Březinky, Huslenky, Lužánky, Medlánky apod. V souladu s nimi se začaly Helsinky skloňovat podle vzoru „žena“ v množném čísle a také zapisovat s koncovým ypsilon.
Zbývá už jen vysvětlit, proč v češtině takováto jména vůbec vznikala. Důvodů je v odborné literatuře popsáno více: například šlo o přenesení plurálového jména místních obyvatel (tam, kde bydleli lidé nazývaní Moravěné, respektive Moravané, vznikla obec Moravany), dále o vyjádření polohy daného místa (obec Hory je nazvána podle polohy „mezi horami“) nebo o odlišení názvu obce od pojmenování jiného objektu (město Svitavy bylo nazváno podle řeky Svitava).
U některých usedlostí, jejichž název se později přenesl na okolní (větší a širší) lokalitu, rovněž došlo ke změně jména z jednotného na množné číslo. Pro příklad nemusím chodit daleko – má domovská pražská čtvrť Malvazinky s usedlostí Malvazinka je toho hezkým důkazem.
Autorka působí v ÚJČ AV ČR
