Potřetí a letos naposled navštívíme metropoli našeho jižního souseda. Tentokrát se po secesi a art decu Wagnerových žáků Hoffmanna, Schönthala a Hoppeho, resp. Gessnera podíváme na stavbu ještě novější.
Nahlédneme do sedmdesátých let minulého století, která reprezentuje architektonický styl známý jako skulpturalismus. Mezi jeho reprezentanty patří například americký umělec Bruce Goff (1904–1982), který navrhoval stavby připomínající spíše obytná výtvarná díla. Byl silně ovlivněn tvorbou nejen třeba Franka Lloyda Wrighta, ale také Antoniho Gaudího. Jeho prériové domy, složené z hrubě opracovaných kamenů ve tvaru spirály, jako je ikonický Bavinger House, souzněly s okolní přírodou.
Svérázná stavba dnes nechybí v žádné učebnici moderní architektury a je také hojně navštěvována, ač stojí poněkud stranou, až na okraji rakouské metropole.
Jinou cestou se vydal výtvarník, architekt a teoretik John Hejduk (1929–2000), tvořící plastiky – domy, do nichž se dá i vstoupit, ale také reálné budovy. Jeho tři díla si ostatně lze prohlédnout v Praze: dvě tvoří památník Jana Palacha v parčíku u uměleckoprůmyslové školy (Dům sebevraha a Dům matky sebevraha), třetí se nachází na piazzettě před Fakultou architektury ČVUT v Dejvicích. K tomuto stylu měl blízko i Jan Kaplický, který se často inspiroval přírodními motivy, třeba skořápkami mořských živočichů, ale také Frank Owen Gehry nebo Zaha Hadid.
Wotrubakirche
Ale nyní již vzhůru do Vídně. Dnes se tam podíváme na pozoruhodnou stavbu, jejímž autorem byl významný rakouský sochař Fritz Wotruba. Najdeme ji ve vídeňské čtvrti Liesing na malém návrší obklopeném zelení. Jde o katolický kostel Nejsvětější Trojice, dnes však ve světě spíše známý jako Wotrubakirche.
Rudá Vídeň. Po první světové válce rakouská metropole politicky zrudla. A tomu odpovídala i architektura |
Sakrální objekt z pohledového betonu a skla vznikl v letech 1974–1976 z podnětu paní Margarethe Ottillingerové. Slavný sochař na projektu pracoval s architektem Fritzem Gerhardem Mayrem, který stavbu dokončil po sochařově úmrtí. Kostel stojí na místě bývalých kasáren z nacistické éry, a je tak stavbou smíření.
Sestává ze 152 mohutných betonových bloků a celek skutečně vytváří dojem gigantické plastiky. V otvorech mezi bloky jsou okna, která přisvětlují prostý interiér svatyně, již zdobí bronzový kříž. Pohledový beton, který přirozeně stárne, a expresivní forma stavby vedou některé teoretiky k tomu, že Wotrubův kostel řadí ke stylu brutalismu, ale výstižnější mi připadá termín skulpturalismus, protože toto dílo jako celek skutečně vychází ze sochařova charakteristického stylu.
Secese v modré a bílé. Vídeňská Vojcsikova vila je malý, ale zapomenutý klenot |
Svérázná stavba dnes nesmí chybět v žádné učebnici moderní architektury a je také hojně navštěvována, ač stojí poněkud stranou, až na okraji rakouské metropole. Lze se tam však snadno dostat tramvají, vlakem nebo autobusem. Pod návrším s kostelem je dnes moderní informační centrum a také výtah, ale návštěvníkům bych doporučil raději pěšky vystoupat nahoru.
Autoterapie tvorbou
Pojďme si ještě stručně představit autora stavby. Fritz Wotruba se narodil ve Vídni v roce 1907, ale jak už napovídá jeho příjmení, otcem mu byl český krejčí; matka zase pocházela z Uher. Měl těžké dětství, otec byl násilník, a starší bratr byl dokonce souzen pro vraždu. Sochařství bylo pro mladého Wotrubu jakousi autoterapií, jak usuzuje jeho přítel, slavný italský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu, Elias Cannetti.
Wotruba studoval sochařství na vídeňské uměleckoprůmyslové škole u slavného brněnského rodáka a člena vídeňských Secesionistů Antona Hanaka, přičemž válečná léta strávil v emigraci ve Švýcarsku. Wotrubovy plastiky v současnosti zdobí mnohá rakouská města a galerie: například Ležící postavu najdeme ve sbírkách vídeňské Albertiny. Mnohá díla však byla bohužel zničena v průběhu druhé světové války. Plastiky bývají tvořeny z kubických tvarů, tedy ve formě, kterou reprezentuje i Wotrubův kostel.
Klíčový okamžik moderny. Hoffmannův pavilon sanatoria se stal ikonou evropské moderní architektury |
Sochař zemřel v roce 1975 a je pochován na vídeňském ústředním hřbitově. Nezapomněli jsme na něj ani u nás: v roce 1969 se konala velká retrospektivní výstava Fritze Wotruby pod patronací Národní galerie v letohrádku Královny Anny v areálu Pražského hradu.
Příště se již vrátíme do naší země a prohlédneme si jednu takřka neznámou kubistickou realizaci v Milevsku.
