Zaznamenal ho radioteleskop Ohijské státní univerzity zvaný Big Ear neboli Velké ucho. Výstup z teleskopu zpracovával šestnáctibitový počítač IBM 1130. Nebyl připojený k monitoru. Data tiskl na papír podle systému kódů označujícího změny intenzity signálu v čase.
Nižší hodnoty vyjadřovaly číslice od jedné do devíti. Pro vyšší používal systém písmena. U tiskárny seděli dobrovolníci, kteří četli výstup a pátrali po pozoruhodnostech.
Sken výpisu z radioteleskopu Big Ear s poznámkou astronoma Jerryho R. Ehmana.
Patnáctého srpna 1977 měl službu astronom Jerry R. Ehman. Ve 22.16 vyplivla tiskárna údaj 6EQUJ5. Ehman ho zakroužkoval a napsal vedle něj „Wow!“.
Sdělení 6EQUJ5 se občas interpretuje jako mimozemská šifra. Kódování však proběhlo až na Zemi. Na Ehmana udělala dojem přítomnost písmena U. Odpovídalo nejvyšší intenzitě, kterou kdy teleskop zaznamenal.
Frekvence signálu vycházela přibližně 1420 MHz. Na stejném kmitočtu září atomy vodíku. Vědci často předpokládají, že kdyby chtěla některá mimozemská civilizace oslovit sousedy, použila by právě ji.
Ufoní reality show. Až se nás vyspělé civilizace rozhodnou kontaktovat, hodil by se mi, pěkně prosím, pátek |
Signál trval jen 72 sekund. Jeho zdroj se nepodařilo přesně lokalizovat. Nepovedlo se ho ani zachytit znovu. V průběhu let přišli fyzikové s více teoriemi, které ho měly vysvětlit. Ani jedna se neujala. Tým Abela Méndeze z Portorické univerzity teď navrhl další.
Méndez a spol. zaznamenali signál podobný původnímu Wow!. Přišel z vodíkových mraků ozářených světlem hvězd spadajících do kategorie červených trpaslíků. Je slabší než ten z roku 1977.
Kdyby ale mrak místo světla červeného trpaslíka zasáhl záblesk z neutronové hvězdy s extrémně silným magnetickým polem, mohl by podle vědců vyvolat něco jako signál Wow!. Teorii ovšem půjde těžko ověřit. Astronomové by museli na obloze najít podobnou situaci znovu.
