Jste připraveni na konečné řešení lidské otázky? Americký prozaik David Foster Wallace totiž v souboru osmi próz Zapomnění (2004) zdokladoval banalitu zla západního přepychu jako nikdo jiný. Předpovědi, že se ubavíme k smrti, by se daly posunout k tvrzení, že se daleko spíš k smrti korektně udebatujeme či umarketingujeme? Nebo budeme celý den trávit přemítáním o tom, kterou volnočasovou aktivitu si zvolit?
Kde myslíte, že vás konec světa zastihne? Ve fitcentru? Během plastické operace? Na nadačním večírku? Nebo spíš na terapii u vašeho cvokaře? Jak říká vypravěč povídky Neon, starý známý: „Později jsem docházel na psychoanalýzu, psychoanalýzu tehdy zkusil skoro každý, kdo mezi pětadvacátým a třicátým rokem nějak přišel k penězům, měl rodinu nebo něco jiného, o čem si myslel, že to chce, a stejně nebyl doopravdy šťastný. Spousta známých to tehdy zkusila.
