Dnes ve Vídni navštívíme budovu Poštovní spořitelny (Postsparkasse). Sice jsme si ji před časem již krátce představili v rámci našeho putování po vídeňském Ringu (viz Orientace LN 11. listopadu 2023), ale vzhledem k jejímu významu se k ní teď vrátíme a prohlédneme si ji trochu podrobněji.
Nejdříve si ale něco řekneme o jejím tvůrci, slavném architektovi Ottu Wagnerovi (1841–1918). Tento žák profesorů Augusta Sicarda von Sicardsburga a Eduarda van der Nülla z vídeňské umělecké akademie se stal v průběhu druhé poloviny 19. století renomovaným představitelem historismu, zejména neorenesance. Jeho palác Zemské banky, budovy na Schottenringu nebo Stadiongasse či palladiánsky pojatý vlastní rodinný dům (známý jako vila Wagner I) mu přinesly uznání i v odborných kruzích.
První moderní stavba v srdci monarchie. Architekt Plečnik navrhl i vídeňský palác |
Přesto se po roce 1890 pustil do nového dobrodružství – a dodejme, že v té době značně riskantního. Zaujal ho secesní styl, který měl na počátku té dekády odraz i v architektuře, ve tvorbě belgických tvůrců Victora Horty a Paula Hankara nebo svérázného Katalánce Antoniho Gaudího.
Inspirativní tvůrce
Wagner si nejprve tento nový trend – byť, pravda, v přísnějším a méně rozevlátém provedení – vyzkoušel u svých staveb: paláce Hoyos na Rennwegu nebo Ankerhausu na ulici Graben –, aby jej pak v plné míře uplatnil také u svých vrcholných secesních děl. Těmi máme na mysli především domy na Linke Wienzeile (1898), z nichž zejména tzv. Majolikahaus fascinoval keramickým obkladem průčelí s květinovým vzorem. V podobném stylu pak projektoval stanice městské dráhy nebo objekty plavební správy na Dunajském kanálu.
V té době již Wagner byl členem Secesionistů, vedených malířem Gustavem Klimtem, kteří revoltovali vůči akademismu v umění, a také profesorem na vídeňské umělecké akademii. Do svého soukromého studia pak pozval své žáky Josefa Hoffmanna nebo Jožeho Plečnika, kteří mu na jeho projektech asistovali, podobně jako jejich starší kolega Joseph Maria Olbrich, tvůrce pavilonu Secesionistů na Karlově náměstí. Dodejme, že k Wagnerovým žákům patřili i Češi Jan Kotěra, později Antonín Engel, Bohumil Hübschmann, František Roith, Pavel Janák, Josef Chochol a mnozí další.
Vídeň, jak ji neznáte: továrna vynálezce prášku proti vším i domov mecenášky |
U konzervativních oficiálních vídeňských kruhů ale Otto Wagner se secesí narazil, a proto se nikdy nestal architektem vídeňského Hofburgu ani za své dílo nebyl povýšen do šlechtického stavu jako mnozí jeho kolegové, reprezentanti historismu. To ho ale neodradilo od dalších experimentů. Na počátku minulého století své stavby oprostil od různých ozdob, vápenné omítky často nahradily kamenné obklady, zmizely i okenní šambrány. Tento střízlivý styl dnes označujeme jako modernu.
Architektonická bomba
V tomto duchu si navrhl druhý, menší vlastní dům (vila Wagner II), dále rozlehlý areál psychiatrické léčebny s kostelem ve vídeňském Steinhofu (ten jsme si zase představili v Orientaci z 15. června 2024), bytové domy na Neustiftgasse a právě také budovu Poštovní spořitelny na náměstí Georga Cocha u Ringstrasse, postavenou v letech 1904–1906. Objekt s centrálně řešeným vstupem a pravidelným rastrem oken má železobetonový skelet. Fasádu pokrývají mramorové desky, jež mají v rozích kovové kotvy kruhového tvaru, ty ale obklad ve skutečnosti nefixují, mají zde jen dekorativní význam. Na atice najdeme plastiky sochaře Othmara Schimkowitze (1864–1947), Wagnerova stálého spolupracovníka, který se podílel i na výzdobě Majolikahausu nebo kostela na Steinhofu (a dodejme, že byl spolu s Plečnikem také autorem pomníku továrníka Schrolla v Broumově).
Zelené město ve městě. Architektonický koncept Psychiatrické nemocnice v Bohnicích je mimořádně velkorysý |
Vedle mramoru, betonu nebo oceli je v budově často použit i hliník. To je patrné jak na podpěrách vstupního baldachýnu nebo zmíněných plastikách, tak v interiéru spořitelny, kam se dostaneme přes monumentální schodišťovou halu. Pověstné jsou zejména válcovité prvky s vyústěním vývodů vzduchotechniky, které mají téměř hi-tech vzhled.
Impozantní je však celý bankovní sál, vestavěný do nádvoří paláce. Má prosklený strop a podlahu ze skleněných tvárnic, jež propouští světlo do suterénního prostoru s trezorovou místností. V době vzniku to byla architektonická bomba, která zajistila stárnoucímu projektantovi uznání zejména u nastupující umělecké generace. Jde zkrátka o nadčasové dílo, které si můžete bez problémů prohlédnout, dnes se tu nachází kavárna.
Příště v rakouské metropoli ještě zůstaneme a podíváme se na úpravu městského parku v podání Wagnerova rivala Friedricha Ohmanna, rovněž profesora vídeňské umělecké akademie, který zanechal výraznou stopu také na našem území.
