Co se tyka blizkeho vesmirneho cestovani (nase slunecni soustava), tak lidstvo podle me potrebuje osvojit dve technologie 1. Rakety musi mit jaderny pohon a ne konvencni tak jak je to dnes, pokud by rakety mely jaderny pohon, tak by ve vesmiru mohly letet se zaplym motorem, protoze jaderne palivo by umoznilo tem motorum fungovat roky, rakety by tak nemusely vo volnem vesmiru letet jen na volnobeh, ale mohly by letet s konstantnim zryvhlenim

Coz by umoznilo dosahnout mnkhem vetsich cestovnich rychlosti a tim zkratit dobu letu. 2. Lidstvo by melo pracovat na technologii, ktera umozni kolem rakety vytvorit magneticke pole, ktere bude raketu chranit pred zarenim, zadny nas material, ktere v soicasne dobe zname nema takkve vlastnosti, aby pri prijatelne tlpistsce a hmotnosti dokazat odstinit vesmirne zareni, resenim by bylo generovat magneticke pole v okoli rakety, myslim si, ze by to nemusel byt az tskkvy problem, zemske magneticke pole generuje pole o sile kolem 50uT, nase magneticke rezonance produkuji pole az 3T coz je nasobne vic, je to tom dostat takovy generator pole do rakety a zajistit mu dostatek energie coz souvisi s bodem 1 - na to potrebujete v rakete jaderny reaktor, jinak to nepujde, bez ochrany raket magnetickym polem podle me nejsou delsi vesmirne lety realne, ti astronauti dostanou obrovskou davku radiace a bud zemrou rovnou ve vesmiru na nemkc z ozareni a nebo dostanou rakovinu po pristani zpet na zemi

Nebude to nejúžasnější cesta, ale ta největší hovadina. Posádka budou v podstatě dobrovolní sebevrazi. Šance na úspěch se limitně blíží nule. Člověk by se měl namísto podobných fantasmagorií soustředit na vývoj pokročilejších raketových pohonů, které by umožnily víc než ty současné trapné jednotky kilometrů za sekundu. Už jen rychlost kolem 100km/s by znamenala, že loď za den urazí cca 8,5 milionu kilometrů. Cesta na Mars by v takovém případě při vhodné pozici planet byla otázkou max deseti dnů. O tom už by se dalo uvažovat.

Je vidět, že se vyznáš. Měl bys své znalosti předat těm, co se snaží o přesně tyhle věci s pohonem.

Hlavně si musí vzít míč proti trudomyslnosti

Ono to v souvislosti s cestou na Mars už ani není vtipná cimrmanovská hláška. Úplně vidím ty dobrodruhy nadopované fentanylem proti bolesti v terminálním stádiu rakoviny, jak se snaží rozveselit.

..nebude to jednoduchý, ale člověk, kromě toho, že je nemilosrdný predátor je také nezlomný bojovník toužící jít za horizont...jednou bude vesmír patřit lidem tak jako si vzali tuhle planetu..

Všechna vědecká data, která člověk může ve vesmíru nasbírat poskytují přístroje, které lze roboticky na dálku ovládat. Proto riskování smrti nebo devastace zdraví dobrovolníků na následky ozáření v hlubokém vesmíru nedává žádný racionální smysl. Nejsme ve středověku, abychom potřebovali pro zjištění, co je na druhé straně zeměkoule, vypravit flotilu lodí s dobrodruhy ochotnými nasadit svůj život. Cesta na Mars s lidskou posádkou by byla jen nezodpovědné poslání lidí na jistou smrt. Za stejné peníze je možné vyslat do vesmíru mnoho sond a robotických zařízení, které nám poskytnou nepoměrně více dat, než jeden člověk s kladívkem, lopatkou a kelímkem na vzorky.

Pokud skutečně někde v dalekém vesmíru žije technologicky vyspělá civilizace, jistě také nezkoumá vesmír tím, že do něj posílá zemřít své „lidi“, To dává smysl jen v romantických snech autorů sci-fi, nikoli ve světě rozumu. Žádný I. T. Mimozemšťan nepotřebuje riskovat vlastní život, aby na cizí planetě pro vědecké účely vlastnoruč

nejde jen o data..jde i o pouhé osídlení vesmíru

Jsem si jistý, že prvním člověkem na měsíci v této dekádě nebude rus, jsem si dokonce jistý, že ani prvním člověkem na Marsu nebude Američan. Američané nemají žádnou politickou vůli takového cíle dosáhnout, ačkoliv je to technicky možné od šedesátých let minulého století. Číňané budou brzo mít jak techniku, tak už dávno mají politické cíle Marsu dosáhnout. Američanům je Mars úplně u z.

Technicky možné dopravit na Mars funkční zařízení je možné. Američanům tam dokonce dva roky lítal vrtulník. Ovšem vyslat tam člověka na jistou smrt z ozáření, navíc se všemi těmi problémy se stravováním, nemocemi, psychickými problémy atd., a to jen proto, aby se někdo poplácal po hrudi, že to dokázal, tak to je na hodně velké zvažování.

V tomto podniku - tedy cestě na Mars s lidskou posádkou jsou jen tři jistoty:

1. - každá současná robotická sonda opatřená kamerami, vrtačkou, rentgeny, spektrometry a telekomunikačním zařízením odtamtud přináší víc vědeckých dat než člověk s lopatkou a kyblíčkem.

2 - dopravit tam tisíce takových sond je lacinější než dopravit tam jediného člověka.

3 - člověk by si tam letěl pro jistou smrt z ozáření. Jestli by nezemřel už na Marsu, tak krátce po návratu nepochybně.

Stojí tohle všechno za to? Racionální odpověď, která zní napříč NASA, je samozřejmě - nikoliv. Dobytí Marsu s lidskou posádkou by bylo jen politické rozhodnutí pro uspokojení ega někter

Obavam se, ze termin 2027 na pristani lidi neni realny, ale do roku 2030 to mozna daji, aby nevyhrala Cina!

Jsem rád, že se toho možná dožiju. Jsou to úžasná dobrodružství!

Utopie, k tomu nikdy nedojde. Není šance, že by někdo takovou cestu přežil.

Aparát těžší vzduchu nemůže létat, budoucnost je jen v balónech. První polovina 19. století.