Útržky, ze kterých si sestavujeme obraz dnešních dospívajících dívek, se nám pomíchaly. Možná toho o nich nevíme dost, možná s nimi nemáme trpělivost a raději si chybějící kusy domýšlíme. Jejich svět se zhutnil. Nic není dost daleko. Dění na dalších kontinentech souvisí neoddělitelně s jejich osobními ději.
Nejspíš jste tohle už slyšeli: dnešní dívky dospívají ve falešném virtuálním světě, ztratily kontakt s realitou, jsou povrchní a upínají se k líbivému, jež generuje lajky a nejvyšší počty přívrženců. Zobecnění ale selhávají. Ač se dnešní mladé dívky snažíme vtěsnat do známých škatulek, vyjadřuje je specifický individualismus. Každý den se před nimi otevírá bezpočet možností, svět mají doslova na dosah. Dnešní doba, byť se to na první pohled nemusí jevit, je pro ně dobou nezapadávání do škatulek, ačkoli jsou zaseklé v podvědomí jako trilobiti v pískovci.
Martina Leierová.
Život se zrychluje a naše dcery nejsou naladěné otevřít nám svá srdce, zrovna když nám vyjde chvilka. Rozhovory s nimi, harmonické a bezpečné, musejí probíhat bez odsuzování a mentorování, pak mohou být bezesporu důležitým mostním pilířem k vzájemnému porozumění. Dnešní dívky nejsou ztracené či duchem bloudící ve vzdálených obzorech nesmyslů virtuálního světa. Bedlivě sledují svět a učí se. Umí své myšlenky formulovat jasně a klidně, bez naší pomoci a dohlédnou nejspíš dál, než si myslíme.
Tohle nic není!
Generace jejich rodičů plně či částečně vyrůstala pod tíhou komunismu, v nesvobodě a nedůvěře. Tehdejší svět byl skutečně jiný, oproti tomu dnešnímu v mnohém ochuzený.
Jsou první generací, která se narodila do digitálního světa, v němž je všechno propojeno se vším. Esperantem se staly nejen emoji, ale i anglické termíny.
Není divu, že my starší inklinujeme ke zlehčování problémů dnešních mladých, kteří podle nás žijí s výhledem do nedozírného údolí blaženosti. Vždyť mají všechno, ty „skutečné“ problémy jsme přece zažili my.
