Ten film není „béčko“. Můžete se přesvědčit na webu Česko-Slovenské filmové databáze. Jeden hodnotitel píše: „Byl to zážitek. Technicky hodně zručně natočeno, až mi to chvílemi přišlo jako něco, na co budeme za pár let koukat ve zprávách jako u vytržení.“ Ta chvíle se blíží. NASA vypustila sondu Europa Clipper, jež v dubnu 2030 k Europě dorazí. A protože evropská ESA vypustila sondu Juice už loni (k Europě dorazí v červenci 2032), máme se na co těšit.
Pro The New York Times k tomu píše historička vědy Claire Isabel Webbová. Protože tamní oceán je nepřístupný, sonda nenajde důkaz života, leč může najít složité organické sloučeniny důležité pro udržení bakterií. Hlavní posun vidí v tomto: „Po desítkách let začínají mise, které intenzivně zkoumají mimozemskou – nikoli lidskou – obyvatelnost.“ Míří k odpovědi na otázku: pochází veškerý život ve vesmíru z námi sdílené evoluční cesty, nebo najdeme něco, co naznačí, že život může zakořenit více způsoby?
Financovat takový výzkum je pro leckoho hříšné plýtvání. Tyto povzdechy vyznějí pikantně zvláště na webu. Je přece známo, že web vznikl jako vedlejší produkt základního jaderného výzkumu v evropské instituci CERN.
***
Teď bují i žánr „zpráva o Evropě“. Patří sem „podvratná“ Draghiho zpráva. Nebo dění okolo Viktora Orbána. Pro unijní establishment je toxický, ale pro média to plošně neplatí. Na svém webu to dokládá mediální manažer Gabor Steingart.
Své postoje neventiluje formou kázání, ale jako otázky k zamyšlení. Tak pojal i Orbánovu návštěvu v Berlíně. Dobře ví, že má nálepku „toxický“, nelíbí se mu jeho inklinace k Moskvě. Nelíbí se mu ani morální nadřazenost, s níž k němu přistupují Der Spiegel (“vytvořil v Maďarsku diktaturu“), Süddeutsche Zeitung (“malý diktátor“) či Ursula von der Leyenová (“házejí své problémy přes plot“).
Svět v pohybu a boji. Na Ukrajině i Blízkém východě to na mír nevypadá |
Steingart se dívá i na druhou stranu barikády: Orbán, „na rozdíl od Ursuly von der Leyenové“, vyjednává se všemi mocnými ve světě. Ta cesta ho zavedla k Zelenskému, Si Ťin-pchingovi, Bidenovi i Trumpovi. Když byl v Berlíně, sešel se s kancléřem Scholzem i – bez povšimnutí médií – s bývalou kancléřkou Merkelovou. Když přišel na Steingartovu loď Pioneer, dal mu rozhovor bez předchozích podmínek i následné autorizace. Jsou to plusy, nebo minusy? Na to ať si každý odpoví sám.
Ale „podvratně“ může působit i druhý tábor. Když byl u Steingarta izraelský intelektuál Juval Hariri, řekl: „Informace nelze ztotožňovat s pravdou. Většina informací je fikce, fantazie, propaganda a lži. Pravda je jen jejich velmi malou podmnožinou.“ Tleskala by tomu česká vláda? Nebo: „Kolaps znamená, že každé volby jsou jako válka. V demokracii máte politické soupeře. Ale dnes je politický soupeř vnímán jako nepřítel, který nás chce zničit.“
Steingart k tomu říká: „Nemusíme mít gigantickou představivost, abychom se zamysleli nad volební kampaní v USA i tónem debat u nás.“ Za to „u nás“ lze dosadit leccos včetně Česka.
***
Americké volby budou už za týden a otázka, zda vyhraje „Losna, nebo Mažňák“, je omletá. I Rosse Douthata v The New York Times víc zajímá jiné téma: Komu dávají rozhovory Trump a Harrisová? Připomíná, že v roce 2015 dal Obama rozhovory hvězdám YouTube, jedna při tom jedla cereálie z vany: „Ten okamžik otevřel okno do mediální krajiny budoucnosti.“ Teď už ta budoucnost dorazila.
Ztratila Amerika schopnost se stydět? Co rozhodne prezidentské volby |
Harrisovou zpovídal Alex Cooper, moderátor pořadu Call Her Daddy. Trumpa se na strategii přezdívek ptala dvojice Schulz a Singh, známá ze show Flagrant. Jak píše Douthat, je to něco jiného, než když Bill Clinton hrál v kampani na saxofon. Toto je odpolitizování debaty. Je to krok do doby, kdy přežije jen zmenšená verze médií hlavního proudu, zatímco pole ovládne obrovská terra incognita hvězd YouTube, podcasterů a komunit sociálních médií.
Tato mediální krajina bude méně citlivá na kolektivní myšlení establishmentu i na manipulace woků. Bude extrémně online se vším neblahým, co to přináší: více samouků, monomaniaků, darebáků, antisemitismu, rasismu a divokých fám, méně shody v základních rysech skutečnosti. Bude méně čitelná, pro novináře hůře zobecnitelná, pro stratégy kampaní komplikovanější. Těšíte se na ni?
