V 70. letech minulého století se americký psycholog Herbert Terrace pokusil naučit šimpanze znakovou řeč. Sameček Nim zvládl sto pětadvacet znaků pro vybraná slova a využíval je k domluvě se svými ošetřovateli. Terrace tak vyvrátil představu, že řeč je výsadou Homo sapiens. Nakonec, zvířata mezi sebou komunikují zcela běžně, a to mnoha různými způsoby.
Hlavonožci si posílají optické signály změnou zbarvení těla, madagaskarští lemuři mají široce rozvinutý „slovník“ pachů, některé ryby si sdělují zprávy generováním elektrického pole. No a ptáci a savci si často předávají informace prostřednictvím zvuků. Mnohé z těchto zvířecích rozhovorů lidský sluch nezaznamená, ale díky technickým vymoženostem jsou vědci s to zachytit jak velmi hluboké zvuky, jimiž spolu rozprávějí na vzdálenost mnoha kilometrů sloni, tak ultrazvukové serenády, které zpívají samičkám myšáci.
Není jednoduché zjistit, co si zvířata sdělují, přesto jsme některé zvířecí řeči zvládli: už před sto lety například rozluštil německý zoolog Karl von Frisch komunikaci včel, které si v úlu tancem sdělují informace o směru a vzdálenosti zdrojů potravy.
