Clint Eastwood hrál v mnoha filmech - lepších i horších, docela dost jich také režíroval - lepších i horších. Jeho význam jako osobnosti ale přesahuje souhrn Eastwoodových autorských a interpretačních kvalit. V den jeho 80. narozenin by stálo za připomenutí, že uměl krásně zestárnout, aniž by popřel to, čím byl v minulosti, a když se pohnul někam dál, udělal to s lehkostí, která působí samozřejmě. Samozřejmá ale vůbec není.
Příběh muže, který ztělesňoval typické americké hrdiny, je také typicky americký - příběh samouka, selfmademana. Plavecký instruktor pocházející ze skromných poměrů přijde v padesátých letech do Hollywoodu, hraje tam všelijaké štěky a svými interpretačními schopnostmi moc nenadchne.
Pak se uchytí v seriálu o kovbojích, svoji postavu ale nemá moc rád - říká jí „idiot z prérie“. Shodou okolností se dostane k větší roli v evropském westernu, obskurní produkce, která moc neplatí a je režírovaná nějakým neznámým Italem. Filmy Pro hrst dolarů a pokračování Pro pár dolarů navíc a Hodný, zlý a ošklivý se v Americe dostaly do kin, až v roce 1967 (Eastwoodovi bylo sedmatřicet). Lidi na ně chodili, kritika si ale z Eastwoodova herectví utahovala - jasně, v těch kovbojkách nepředvádí nějakou velkou škálu emocí, ale právě proto se z jeho bezejmenného hrdiny stal potemnělý symbol. Nájemná pistole, která nikdy nemine, a nad ní přísná tvář se studenýma modrýma očima, za něž není vidět.
Stane se z něj hvězda, ale zároveň si chce taky zkusit režii, kterou za ty roky na place okoukal. Začne malým žánrovým filmem a postupně si troufá na náročnější kusy. Mezitím vytvoří další ikonickou postavu - policajta Drsného Harryho, který o práva podezřelých nedbá zrovna přepjatě a alternativní mládež v něm vidí figuru až fašistickou. Postupem let se mu prohlubují vrásky a šedivějí vlasy, má ale kliku, protože vypadá čím dál líp. Vytváří ambiciózní dramata, dostává Oscary za nejlepší filmy. Velkou vědu z toho ale nedělá - v rozhovorech svoje umění shazuje, na place prý nikoho nestresuje a se vším je hodně rychle hotov, přesto si ale v režii vytvoří jakýsi osobitý styl - jednoduchý a neokázalý.
Nemá hvězdné manýry, necpe se do velké politiky, jedno období ale dělal starostu v městečku Carmel, kde bydlí (žil tam i další příklad ikonické americké mužnosti - básník Robinson Jeffers). Hraje docela dobře na piano a trochu skládá, světoznámí jazzmani natočili album na jeho počest - jako výraz vděku za propagaci jazzu. Jeho hereckou závětí byla postava Walta v Gran Torinu. Režíruje ale dál. Na podzim uvede drama Onen svět. Snad ale ještě dlouhou dobu zůstane na tomto světě, který Clinta Eastwooda potřebuje víc, než Clint Eastwood jej.
