OSUDY 11. ZÁŘÍ11. září 2001 došlo v USA k největšímu útoku džihádistů na západní civilizaci. Po úderu čtyř buněk Al-Káidy zahynulo v New Yorku, Washingtonu a Shanksville 2977 lidí. Server Lidovky.cz při příležitosti 15. výročí největšího teroristického útoku v dějinách připravil seriál, který bude vycházet mezi 1. - 11. zářím. Přiblížíme v něm 11 osudů – 11 příběhů onoho tragického dne. |
Heather „Lucky“ Penneyová byla na podzim 2001 nováčkem. Lucky byla přezdívka, v českém překladu znamenající něco jako štístko. Penneyová byla první ženou, která kdy sloužila u 121. stíhací skvadrony washingtonské Letecké národní gardy. Letadla byla ale v jejím životě něco přirozeného, vyrůstala s vůní kerosinu. Její otec bojoval nad vietnamskými džunglemi a létání ho živilo i později, mezi jeho koníčky patřily letecké závody.
Chtěla se stát učitelkou
Penneyová studovala literaturu, chtěla se stát učitelkou. Jenže pak americké letectvo dovolilo účast pilotek na bojových misích. „Okamžitě jsem vstoupila do armády. Chtěla jsem být bojovým pilotem jako táta,“ řekla Penneyová deníku Washington Post.
11. září 2001 měla za sebou dvoutýdenní bojový výcvik nad Nevadou. S dalšími piloty seděla ráno před devátou u stolu a probírali, co budou ten den dělat. Jeden z nich náhle řekl, že letadlo narazilo do jedné z budov Světového obchodního centra (World Trade Center). Penneyová si pomyslela, že to byl asi nějaký pomatenec v malém letadle. Ovšem když druhou věž zasáhlo druhé letadlo, věděla, že jde o válku.
Heather Penneyová s novináři o jejím letu z 11. září dlouho nechtěla mluvit. Rozhovor poskytla až v roce 2011.
Vypukl chaos. I v komunikaci mezi FAA, organizací řídící leteckou dopravu, a vojenskými veliteli. FAA informovalo o únosech pozdě, armáda zase nebyla připravena na zásahy uvnitř USA. Celé Spojené státy střežilo pouhých 14 ozbrojených stíhaček, většina z nich na místech odpovídajících hrozbám studené války. Byly připraveny vystartovat z Floridy směrem ke Kubě, či do směrů, odkud by přes Aljašku přilétly případné ruské bombardéry.
A i když bylo velitelství zvyklé běžně posílat stíhačky k dopravním letadlům, které neodpovídaly na volání dispečerů kvůli technickým problémům, bylo to téměř výhradně k letadlům, které se teprve blížily k hranicím USA, šlo tedy o mezinárodní lety.
Mezi roky 1990 - 2000 zasahovaly americké stíhačky u letadla, které neodpovídalo volání na vnitrostátní lince, pouze jedinkrát. Takže když dostaly ráno 11. září některé stíhačky rozkaz vyletět, vydaly se na obvyklou trasu mířící nad oceán, až poté je velení otočilo.
Nebyl nikdo, kdo by chránil Washington
I když to zní dnes neuvěřitelně, tehdy nebyla v okolí hlavního města USA Washingtonu žádná ozbrojená stíhačka, která by jej mohla ochránit.
Tehdejší prezident George Bush vydal rozkaz k sestřelení letadel, která by dispečerům neodpovídala. Vyzbrojení letounů na základně Andrews by trvalo skoro hodinu. Jenže na to nebyl čas, informace zněla, že let United 93 se blíží k Washingtonu.
„Lucky, poletíš se mnou,“ vykřikl plukovník Marc Sasseville. Když se oblékali do výstroje, našel Sassevile očima 26letou dívku a řekl jí: „Já zaútočím na kokpit uneseného letadla“. Lucky bez váhání odpověděla. „Já zaútočím na ocas.“
Penneyová ještě nikdy nestartovala k pohotovosti. Začala procházet dlouhý seznam věcí, který musí pilot před vzletem zkontrolovat. „Lucky, co to děláš? Hejbni zadkem a poleť,“ řval na ní velitel Sasseville. Pilotka vlezla do kokpitu, nahodila motory a posunula plynový pedál dopředu. Když se rozjížděla po ranveji, ještě zamumlala modlitbičku stíhacího pilota: „Bože, nedovol, aby se to pos....“ A za řevu motoru vzlétla.
Její velitel nevěděl, že se jí hlavou honí spousta věcí. Hlavně to, že v onom uneseném letadle United Airlines sedí možná i její milovaný otec. John Penney byl v té době kapitánem United Airlines a létal s Boeingem 757 nad východním pobřežím USA. „Nemohla jsem vědět, zda tam je, nebo ne. I když to bude znít chladně, musím říct, že i kdyby táta v tom letadle byl, nezměnilo by to moje rozhodnutí ho zastavit,“ řekla Washington Post.
„Později jsem o tom s Heather mluvil. Plně jsem jí chápal a rozhodnutí podporoval. Nemuseli jsme si nic složitě vysvětlovat. Ona je stíhací pilot, já jsem stíhací pilot,“ líčil John Penney.
  |
Dvě neozbrojené stíhačky se hnaly k Washingtonu. Letěly v malé výšce a zkoumaly horizont. Sasseville přemýšlel, jak nejlépe zastavit velký dopravní boeing. „Netrénujeme způsob, jak zničit dopravní letadlo. Pokud bych narazil do motoru, mohlo by doplachtit stejně do cíle. Proto jsem se zamýšlel nad nárazem do kokpitu nebo křídla,“ vysvětlil.
Ano, mohli stíhačku opustit pomocí vystřelovací sedačky. Jenže to by šlo až po nárazu, museli mít jistotu zásahu. „Kdybych se vystřelila dřív a stíhačkou nezasáhla unesený letoun, bylo by to horší, než zemřít. V podstatě jsem musela být kamikaze pilot. Nebylo jiné možnosti. Nikdo nás ale nenutil to udělat. Naší povinností však je chránit zemi,“ přiznala Lucky.
Heather Penneyová v kokpitu F-16.
Heather Penneyová a Marc Sasseville byli připraveni obětovat i to nejcennější, život. „Proč? Protože na světě jsou věci důležitější než vy. Svoboda. Ústava Spojených států amerických. Náš způsob života. Máma, baseball, jablkový koláč a mnoho dalších věcí, které z nás dělají Američany.“
Život ale nemusela Penneyová obětovat. Trvalo několik hodin, než se dozvěděli, že let United 93 spadl na pole poblíž Shanksville v Pennsylvánii. Nejvyšší oběť totiž podstoupili cestující, kteří se rozhodli s únosci z al-Káidy bojovat. Při dobývání kokpitu se pak Boeing 757, jehož cílem byl buď Bílý dům, nebo sídlo kongresu Kapitol, zřítil a zahynulo všech 44 lidí na palubě.
„Hrdinové jsou pasažéři letu 93“
„Dnes se o nás mluví jako o hrdinech, jenže my jsme nic nenašli. Skuteční hrdinové jsou pasažéři letu 93. Byla jsem jen svědkem historické události,“ řekla Penneyová.
Ona a její velitel strávili zbytek 11. září 2001 střežením vzdušného prostoru nad Washingtonem a když se odpoledne vracel do hlavního města prezidentský speciál Air Force One, dělali mu ochranný doprovod.
Penneyová v F-16 po boku Air Force One.
Ten den byl pro Heather Penneyovou přelomový. Tehdy ještě netušila, že následkem útoku bude i tažení v Iráku, kde odlétala dvě tůry. Dnes už ale pro armádu nelétá. Máma dvou holčiček dala přednost „klidnější“ práci, jako zkušební pilotka létá na nejnovější neviditelné stíhačce F-35 pro Lockheed Martin...
