Ota Richter (* 1936) patřil koncem 50. let k nastupující generaci reportážní a dokumentární fotografie. Byl u zrodu malých divadel, jejichž začátky (Semafor, Divadlo Na zábradlí aj.) zachytil na svých snímcích. V roce 1963 emigroval, jeho rozhodnutí předcházel pracovní pobyt v tehdejším Sovětském svazu, kde mimo jiné pořídil snímky z jednání Nixona a Chruščova.
Z Atén do Ameriky Na cestu exulanta se vypravil v Řecku ze sovětské výletní lodě: s fotoaparátem Flexaret, 180 dolary v kapse a v doprovodu manželky Jarmily. V USA nikoho neznal a neuměl ani anglicky, začátky byly krušné a vyžadovaly značnou trpělivost. Přesto tam donedávna s rodinou žil, po několik desetiletí spolupracoval s Agenturou Associated Press v New Yorku, fotografoval pro časopisy Life, Quick, Look či Bravo. Jeho specialitou byly osobnosti politického a kulturního života, Richtrův archiv jich obsahuje kolem 450. Může se pochlubit tím, že fotografoval pět amerických prezidentů - Cartera, Nixona, Johnsona, Clintona a také Eisenhowera. Portrétoval hollywoodské hvězdy (leckteré ještě v rané fázi jejich kariéry), politiky, i krále Husseina či anglickou princeznu Ann.
První výstava byla v D 34 Na výstavě je k vidění čtyřiadvacet fotografií, jež Ota Richter pořídil koncem 60. let v New Yorku. Mezi nimi portréty celebrit jako například amerického prezidenta Eisenhowera, ale také reportážní záběry z newyorských ulic.
„Je to už moje poslední v výstava, zavírám,“ říká Ota Richter s velkou nadsázkou a připomíná, že přesně před padesáti lety, v lednu 1959, otevíral svou první fotografickou výstavu. Bylo to v Praze, v Divadle D 34 E. F. Buriana. Mezi těmito dvěma ledny ovšem zůstává velmi plodný život fotografa, který na jedné straně nepohrdl každodenní obživou, na druhé byl svědkem velkých, někdy až historických událostí. I v rodné Praze se ocitl už 24. listopadu 1989. Jako správný reportér „byl u toho“.
Osm let už znovu žije v Praze, fotografuje, soutěží... Uměleckoprůmyslovému museu věnoval všechna svá portfolia a šedesát samostatných snímků.
