Otec minimalismu, Philip Glass, se chystá uchvátit Čechy

Letos dvaasedmdesátiletý americký skladatel je jedním ze zakladatelů minimalismu, i když tento termín sám nemá zrovna v lásce.



U nás se proslavil zejména díky hudbě k trilogii imaginativních filmů Godfreye Reggia Koyaanisqatsi - Powaqqatsi - Naqoyqatsi, která v nich hraje zcela rovnocennou roli k obrazové složce. V Praze se hrály také jeho opery - Kráska a zvíře v Národním divadle a Pád domu Usherů ve Státní opeře.

Inspirativní Kafka
Další opera, V kárném táboře na motivy stejnojmenné povídky Franze Kafky, byla uvedena v Divadle Archa. Kafkova Proměna byla také inspirací pro klavírní cyklus Metamorphosis, který Glass předvedl v Praze již roku 1996, kdy zde hostoval s Allenem Ginsbergem. Ten zazní dnes večer v Kongresovém centru znovu.

Nebude chybět ani hudba z Naqoyqatsi, kde se představí violoncellistka Wendy Sutterová, která u nás před časem vystupovala se souborem Bang On A Can All-Stars.



Pro ni Glass napsal také zbrusu nové dílo Songs And Poems For Cello, které interpretka zahraje na vzácné violoncello vyrobené roku 1620 v italské Cremoně, na něž se v 17. století hrálo v Sixtinské kapli.

Ve třech skladbách Glasse doplní svými perkusemi Mick Rossi. Měly by zaznít také ukázky z hudby pro představení The Screen, kterou Glass napsal společně s Fodayem Musou Susou, jež bude pro české diváky překvapením.



Koncert nazvaný An Evening of Chamber Music tak slibuje skutečně nevšední zážitek. Glassova tvorba je totiž nejen skvěle vystavěná na vzorcích "hudby s opakujícími se strukturami", ale má v sobě nesmírný emotivní náboj. Autor sám má obrovské charizma a působí neuvěřitelně vyrovnaným dojmem. Jeho opusy jsou naplněny vnitřním klidem, který potvrzuje jeho buddhistické vyznání.

Na druhou stranu má však Glass smysl i pro dramatické momenty. Jeho tvorba je navíc přes svou náročnost otevřená celkem širokému spektru diváků a jeho fanoušky jsou jak milovníci vážné hudby, tak i zapřisáhlí rockeři.