Jednu z výjimek představuje newyorsko–ukrajinsko–romská kapela Gogol Bordello. Na nové desce se přiblížila obecně přijatelnému mainstreamu.
Gogol Bordello bývali dobře schovaným tajemstvím. Párkrát hráli v pražské Všebaráčnické rychtě – byla to vystoupení dost impulzivní a divoká. Působili jako námořníci, kteří za sebou mají dlouhou cestu přes oceán vodky, v němž se stihli několikrát přiutopit.
Od té doby se ale status kapely změnil, zná je kdekdo, zahráli si s Madonnou, jež jejich frontmana Eugenea Hütze obsadila do hlavní role svého filmu Špína a moudrost. Na jejich nové desce Trans-Continental Hustle je ten vzestup na komerčních žebříčcích slyšet.
Produkce jejich nové desky se ujal špičkový producent Rick Rubin, který z kapely dostal zvuk víc newyorský než ukrajinský – na písničkách z Trans-Continental Hustle je poznat, že vznikly v megapoli, kde se mísí všechny možné světové kultury, nejsou tolik připoutané k jedné konkrétní oblasti.
Kromě pro skupinu charakteristických cikánských rytmů jsou na novém albu cítit echa z Mexika a vůbec Latinské Ameriky – podobně se i do textů dostala španělská slova. Najít se dají i pasáže docela westernové. Písničky z posledních Gogol Bordello jsou jaksi obecně imigrantské, taky se v nich zpívá o životě outsiderů potloukajících se na okraji moderního Babylonu.
Gogol Bordello svou hudbu označují za gypsy punk. Punku už v ní dnes tolik není, větší prostor než elektrické kytary mají ty akustické, spíš než jako běsnící rockeři zní skupina jako pouliční šraml. Z hudby a Hützova projevu pořád sálá energie, v písničkách ale není agrese, která by je části publika mohla znepříjemnit. Nic proti tomu – jestli má pop příštích let vypadat takhle, je to jedině dobře.
Silně je z tvorby Gogol Bordello cítit cikánská romantika: evokují svět kočovnických táborů, rozhrkaných starých aut, družnosti kolem táboráku (ve skladbě Break the Spell Hütz zpívá o životě chytrého romského kluka, kterého poslali do zvláštní školy – že by česká inspirace?). Poslouchá se to hezky, zároveň se ale vtírá myšlenka, že tahle romantická představa je v srdci docela „bílá“, že je v ní možná víc slyšet snění a víkendové tužby usedlého Zápaďana než žitá zkušenost.
Ale Hützův knír je pořád mocný a vůbec bych se nedivil, kdyby s ním jeho nositel uměl i zapráskat. To je třeba ocenit.
***
Gogol Bordello: Trans-Continental Hustle
Universal, 2010
