Prosinec 2008. Zuří bitva o regulační poplatky. Hejtman Rath ničí jednu obranou linii za druhou. Za příslib bezplatné péče získává podporu vyděšeného obyvatelstva. Těžce raněný ministr Julínek se s hrstkou věrných skrývá v Senátu. Zoufalý pokus o reformu končí. Politici se chovají jako šílení. Měli by na vlastní kůži poznat realitu českého zdravotnictví. Tak, jako na sklonku roku přítelkyně Marta.
Je jí okolo padesátky a nikdy nestonala. Sportovala, běhala, lyžovala. Před dvěma lety ji začaly pobolívat klouby. Lékaři konstatovali zánětlivé onemocnění - artritidu. Běžné léky nezabraly. Naděje vložila do biologické léčby. Ještě není úplně vyzkoušená, dosavadní výsledky jsou ale slibné. Měla štěstí. Lékaři Revmatologického ústavu ji zařadili do výzkumné studie. Přestože to byl krok do nejistoty, smlouvu bez váhání podepsala.
Případné zdravotní obtíže měla hned hlásit na mobil vedoucí lékařky výzkumu. Objevily se těsně před Vánocemi. Postihla ji střevní viróza, zvracela, teplota vyletěla k devětatřicítce, přidaly se kruté bolesti zad spojené s dýcháním.
Když mi zavolala, bylo jí hodně zle. Vyčerpaná, s kruhy pod očima, jazyk oschlý ze ztráty tekutin. Potřebovala dostat výživu, tekutiny a léky přímo do žil. Poradil jsem jí, aby okamžitě informovala vedoucí lékařku výzkumu.
Za půl hodiny mi telefonovala znovu. Mobil lékařky byl nedostupný, tak zkusila pevnou linku. Paní v recepci jí stroze oznámila, že ústav je celé Vánoce mimo provoz, paní doktorka je na dovolené a v budově není žádný lékař. Má to zkusit začátkem ledna.
Došla mi trpělivost. Do ústavu jsem zavolal sám a chtěl spojit s ředitelem. To zabralo. Jeden pan profesor se přece jen našel. Popsal jsem mu situaci a poprosil o zajištění léčby. Slíbil mi, že se spojí se zastupující lékařkou výzkumu. Ta všechno zařídí. Za půl hodiny volala Marta potřetí. Paní doktorka jí poradila, aby se nechala vyšetřit v nejbližším špitále. Třiadvacátého prosince večer ji záchranka převezla do Ústřední vojenské nemocnice.
„Protože jsem si nejvíc stěžovala na bolest mezi žebry, byla jsem vyšetřena neuroložkou. Dala mi injekci proti bolesti, stav označila za stabilizovaný a chtěla mne poslat domů. Prosby o přivolání internisty dlouho odmítala. Doktorka z interny nakonec přece jen přišla. Pro pobavení pacientů měla na hlavě červenou čepičku Santa Clause. Do vyšetření se zrovna nehrnula. Až když jsem jí řekla, že na mne přicházejí mdloby, udělala odběry a změřila tlak. Výsledky ji vyděsily. Okamžitě mi dala infuzi a nasadila antibiotika. To už jsem byla rozhodnutá nemocnici opustit. Takto „stabilizovaná“ jsem se šestého ledna vydala na kontrolu do Revmatologického ústavu. Na rentgenu zjistili přechozený zápal plic a pohrudnice, přidali další antibiotika. Prožila jsem 37 dní útrap. Placení regulačních poplatků mne nijak netrápilo. To, co jsem nejvíc postrádala, bylo pochopení a vstřícnost. Donedávna jsem si myslela, že zdravotnictví slouží potřebám pacientů. Teď mi připadá, že je tomu naopak,“ říká Marta.
Únor 2009. Ministr Julínek po zradě ve vlastních řadách padnul. Krajské nemocnice ruší poplatky. Osvobozeny byly všechny děti do osmnácti let. Triumfující hejtman Rath oznamuje: Zdravotnictví bude pro všechny zadarmo. O to se postarám. Draze za to ale zaplatíte!
O autorovi| JAN HNÍZDIL, Autor je lékař
