Z tohoto pohledu je spor o to, jaké pasy Evropské unie budou mít Maďaři na jižním Slovensku, zda s podtitulem Slovenská republika, nebo s podtitulem Magyar Köztársaság, úsměvný, anebo trapný.
Svědčí také o tom, že ani jeden ze zúčastněných států úplně nevěří v budoucnost Evropské unie, která by měla postupně smazávat hranice mezi národními státy, a pro jistotu si vytváří pojistku.
Ještě před několika týdny na tom obě země byly stejně špatně. Nový kabinet Viktora Orbána, snažící se trochu osladit chmurnou maďarskou hospodářskou současnost vizí opět přinejmenším patnáctimilionového maďarského národa, přijal novelu o občanství, která – alespoň pokud jde o pasy – rozšiřovala Maďarsko na etnické hranice rozšíření maďarského národa.
Slovenská reakce, ještě za vlády premiéra Roberta Fica, byla podobně zpozdilá, když zavedla princip automatického odebírání pasů těm slovenským občanům, kteří by za jakýchkoli okolností přijali občanství jiného státu.
Od té doby se vláda na Slovensku změnila, ministr zahraničí Mikuláš Dzurinda si zaběhl maraton v Budapešti, ale špatný zákon z Ficovy éry platí dál. Teď je však v Bratislavě hotová novela, která sporný zákon ruší. A Dzurinda říká, že už nebude čekat na maďarský vstřícný krok, než Slovensko udělá ten svůj.
S pohledem na současné dění v Budapešti se ale nemusí dočkat. To však nevadí. Slovensko, které dokáže zrušit svůj špatný zákon, bude mít nad Budapeští navrch. A to i před svými slovenskými Maďary.
