Vyšetřovatel: Takže pane Breiviku, teď se vraťme k té Praze. Proč jste jel shánět zbraně a výbušniny právě tam.
Breivik: Přečetl jsem si na BBC reportáž, že je to město neřesti, prej nejhorší v Evropě. Drogy, děvky, mafie všude, všechno se dá uplatit, divokej Východ. A taky tam maj fajn prezidenta, takovej dobrej protievropskej týpek, kterej říká, že celá ta unie je jak Sovětskej svaz a je to celý jedna velká bruselská diktatura. A taky v pětačtyřicátým vyčistili tu zem od Němců, prostě je dali do vagónů a vodvezli. To samý, co my musíme udělal s těma našima přistěhovalcema...
Vyšetřovatel: Tyhle poznámky si nechte a radši mi řekněte, jak to bylo ve skutečnosti v té Praze?
Breivik: No, začátek byl hustej. Měl jsem na zbraně tři tisíce euro. Taxik z letiště ale stál rovnejch tři sta euro, nechtěl jsem tomu věřit, ale fakt to bylo na taxametru. Vypadal jako pořádný mafián, tak jsem mu rovnou řekl, jestli by mi nesehnal nějakej samopal.
Vyšetřovatel: A no souhlasil?
Breivik: Říkal, že jsem se měl stavit v devadesátých letech, to se v Česku dal po Rusákách koupit i třeba tank, nebo stíhačka. Ale teď už je to všechno někde v Africe, nebo Sýrii. No, ale řekl, že se zeptá, dal mi mobil a vzal si ode mě tisíc euro jako zálohu.
Vyšetřovatel: A přivezl samopal?
Breivik: Ne, zmizel, mobil nefungoval, prostě mě okradl.
Vyšetřovatel: A pak?
Breivik: Pak jsem šel k drogovejm dealerům. Ty tam jsou všude. Přišel jsem k jednomu u stanice metra a říkám, že bych chtěl nějaký zbraně. A von, že má jen perník, kokain, heroin, nebo mariánku. Ale řek, že se zeptá. Vzal si vode mě pět set euro zálohu a taky zmizel.
Vyšetřovatel: A co jste dělal potom?
Breivik: No, šel jsem rovnou do jednoho z těch velkej nevěstinců na Václavák, to je takové obrovské náměstí uprostřed Prahy, úplný centrum.
Vyšetřovatel: A tam mají nevěstince? Uprostřed hlavního města?
Breivik: To si pište. A kolik. Obří sály se stovkama holek.
Vyšetřovatel: A tam jste šel kupovat zbraně?
Breivik: Šel, protože jsem si myslel, že to má v rukou mafie. Až později jsem se dozvěděl, že je to v tý Praze úplně legální.
Vyšetřovatel: A zbraně tam byli ke koupi?
Breivik: To vám neřeknu. Vyhlíd jsem si takovou blondýnu a povídám jí, že bych chtěl zbraň. Ale ona neuměla moc anglicky a myslela si, že nechci zbraň koupit, ale ukázat. Šli jsme na pokoj, to stálo dvě stě euro a tam místo, aby přivedla někoho, kdo ty zbraně prodává, mi řekla, ať si jdu tu zbraň umýt. Došlo mi, že mě nechopila a chtěl jsem dvě stě euro zpátky. Ale ona je vrátit nechtěla a když jsem zvýšil hlas, zmáčkla zvonek a najednou tam byla taková gorila, která na mě něco začala řvát. A pak mě dovlekla k nějakými šéfovi, kterýho jsem ještě víc vytočil dotazem, že bych chtěl nějaký zbraně. Křičel na mě, že tohle je slušněj bordel a že mě to přijde draho. Přišlo. Dalších tisíc set euro.
Vyšetřovatel: A dál?
Breivik: Dál nic. Utekl jsem z hotelu, na jehož zaplacení mi už nezbyly peníze, došel pěšky na letiště, přespal tam a úplně bez peněz se vrátil do Norska....
Tady výpověď týkající se Česka končí.
P.S. Tato výpověď je smyšlená. Ve skutečnosti se norskému vrahovi v Praze líbilo. Faktem je, že Breivik v Praze žádné zbraně nekoupil. V Norsku se mu to bohužel a zcela legálně podařilo. O Benešových dekretech a Václavu Klausovi se však ve svém manifestu pochvalně zmiňuje. Ani jednomu z prezidentů to však autor tohoto článku neklade ani v nejmenším za vinu.
