PRAHA Revitalizovaný funkcionalistický monument vybudovaný na vrchu, na němž se v roce 1420 odehrála známá husitská bitva, měl ve třicátých letech připomínat vznik československého státu a hrdinství legionářů za první světové války. Jak se však valily dějiny, původní záměr měnil obsah.
Jestliže se Národní muzeum rozhodlo k životu znovu přivést cosi natolik symbolického – v dobrém i tom špatném smyslu – jako je památník na Vítkově, muselo si být vědomo úskalí různého druhu. Záměr smazat pachuť komunistického zneužití původní myšlenky je zřejmý. Zároveň však nelze pominout fakt, že stavba navržená architektem Janem Zázvorkou a interiéry, na jejichž výzdobě se podíleli významní umělci jako například Vincenc Beneš, Otakar Nejedlý, Max Švabinský či Jan Štursa (o devět metrů vysoké a šestnáct a půl tuny těžké bronzové jezdecké soše Jana Žižky, kterou vytvořil Bohumil Kafka a jež byla před památník osazena v roce 1950 ani nemluvě), je chráněnou národní kulturní památkou. V památníku se mísí národní tradice, majestát státnosti, pieta v podobě hrobu neznámého bojovníka, kladné i záporné emoce související s pohřbenými a zase vyzdviženými ostatky komunistických činitelů... Ponechat, co je i po půlstoletí dobré, vymýtit ideologické nánosy a najít smysluplnou perspektivu pro objekt, který je také jednou z dominant Prahy, není vůbec jednoduché.
Legionáři, wehrmacht i „proletářský panteon“ Symbolický výkop k vybudování památníku provedl T. G. Masaryk 8. listopadu 1928. Plánované slavnostní otevření ale zmařil Mnichov. Za druhé světové války zde bylo skladiště wehrmachtu a po roce 1948 byl památník použit k propagaci komunistického režimu. V „proletářském panteonu“ byli pohřbíváni významní představitelé komunistické strany a v roce 1953 zde bylo otevřeno mauzoleum Klementa Gottwalda.
Do něj, podle sovětských praktik z Rudého náměstí, vodili učitelé nebohé děti, aby se pokochaly pohledem na mumifikovaného dělnického prezidenta. Gottwald nevydržel tak dlouho jako Lenin v Moskvě, jeho ostatky byly zpopelněny a mauzoleum zrušeno v roce 1962.
Ale až v roce 1990 byly ostatky pohřbených komunistů vráceny rodinám, o některé však rodiny neprojevily zájem, zůstaly nevyzvednuté (včetně Gottwaldových) a poté byly uloženy do společného hrobu na Olšanských hřbitovech v Praze. Tento hrob nyní spravuje KSČM.
Národní památník na Vítkově v roce 2001 převzalo Národní muzeum s cílem jej rehabilitovat a otevřít veřejnosti. Rekonstrukce zahájená přede dvěma roky nyní skončila a zítra se obnovený památník slavnostně otevírá. Bude zajímavé sledovat reakce návštěvníků, kteří do staronového objektu přijdou a najdou tu novou, moderními prostředky vystavěnou expozici s názvem Křižovatky české a československé státnosti. Kontrast monumentálního mramoru a třpytivých mozaik, některých pozůstatků tendenční výzdoby se současnými interaktivními prvky je přinejmenším zajímavý zážitek.
Právě proto, že historie památníku je docela složitá, stálo by za to vybavit návštěvníka alespoň jednoduchým průvodcem po místech, jež našla nový obsah, ale zůstávají „starými“ kulisami. Putování po členité budově by bylo ještě o něco dobrodružnější.
Mezníky naší novodobé historie – léta 1918, 1938, 1945 a 1948, 1968 a 1989 – jsou dokumentovány pokud možno dynamicky. První krátkodobou výstavou je Hradní fotoarchiv 1918–1933, který zobrazuje prezidenta Masaryka při různých akcích té doby. Zbytky gottwaldovského mauzolea – zázemí laboratoře a pustý bíle vykachlíkovaný sál, v jehož čele projekce naznačuje, kde Klement Gottwald ležel, je ale i po tolika letech zážitek morbidní. A hned vedle výstava dětských pohledů na naši komunistickou historii mu ještě dodá korunu. Vlastně vyjadřuje celý paradox tohoto místa.
***
lidovky.cz
Více fotografií najdete na www.lidovky.cz/kultura
MAUZOLEUM
Historie památníku
1882 – založen Spolek pro zbudování pomníku Jana Žižky z Trocnova
1907 – město daruje pozemek
1914 – první architektonická soutěž
1923 a 1927 – další soutěže
1931 – vybrán návrh Bohumila Kafky na jezdeckou sochu
1950 – odhalena socha
1954–1962 – mauzoleum Klementa Gottwalda
1990 – odstraněny ostatky funkcionářů KSČ od 1990 – hledání dalšího využití červen
2007 – ohlášen záměr využití památníku Národním muzeem pro expozici dějin české a československé státnosti 25. října 2009 – otevření zrekonstruovaného památníku
