Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Pan Bystrov žije v minulosti

Názory

  10:15
PRAHA - Když jsem četl článek Vladimíra Bystrova Paroubek láká KSČM do levicové fronty (LN 7. 12.), nevěděl jsem, zda se mám smát, či plakat. Nejprve jsem nad tím chtěl mávnout rukou.

Šéf ČSSD Jiří Paroubek vybídl komunisty, aby nevolili Klause, ale Švejnara. foto: Pavel Wellner, Lidové noviny

Vím, že pan Bystrov už není nejmladší a celý život žije událostmi kolem roku 1945, kdy mnoho z jeho krajanů bylo zavlečeno do sovětských gulagů a ještě další z nich zlikvidováni. Nevyčítám mu jeho pohled. Nicméně konstatuji, že je z hlediska nazírání na problémy dneška zcela mimo. Bohužel není jediný. Bohužel na vrcholných místech státní moci jsou lidé blížící se jeho názorům. A proto je nutno reagovat.

Z článku vyplývá, že Vladimír Bystrov vidí nebezpečí vzniku Lidové fronty (mimochodem pojmu 30. a 40. let minulého století) v tom, že jsem požádal předsedu KSČM o podporu komunistických poslanců pro profesora Švejnara v jeho případné kandidatuře na prezidenta. Komunistožroutství pana Bystrova je galvanizováno právě takovými mysteriózními obavami.

Nuže, proč si myslím, že by profesor Švejnar měl, a dokonce mohl, získat širokou podporu od pravostředových poslanců až po parlamentní nejlevicovější levici? Švejnar je zaměřením liberál. Méně se ovšem říká, že je liberálem jiného typu, než jak tento pojem vnímáme u nás. Liberál v Americe je levičák (a někteří z nich jsou výrazně dál nalevo od našich komunistů).

Proto jsem přesvědčen, že z hlediska sociálních hodnot, jež komunisté vyznávají, by jej měli volit. Ale nejen proto. Profesor Švejnar není neznámým pojmem v našem mediálním světě. A jeho názory vždy byly otevřené, poctivé a korektně podávané. Švejnar si nebude s nikým hrát jako kočka s myší. Je to férová osobnost a odmítá politické hrátky. Co bychom si mohli přát víc?

Chci prezidenta hledícího do budoucnosti
V úvodu jsem naznačil ještě jeden problém. Celá střední Evropa zažívá ve výkyvech přílivy a odlivy zastydlého antikomunismu a touhy po historickém revanši. Masivně se to projevilo především v Polsku, kdy bratři Kaczynští rozdírali historické reminiscence proti Německu i Rusku k úděsu celé Evropy a doma hledali vnitřního nepřítele. Jejich politika nabývala až groteskní podoby. Přesto si prezident Václav Klaus a předseda vlády Mirek Topolánek (oba ODS) supernadstandardní vztahy s touto podobou Polska nemohli vynachválit. To přece není náhoda!

Ano. Nezastírám, že chci prezidenta hledícího do budoucnosti, prezidenta, který se ani jedenkrát v minulosti nezpronevěřil zásadě korektnosti, slušnosti a respektování demokratických pravidel, který je schopen přinést republice nové impulsy. A proto za prezidenta nechci Václava Klause.

Naopak chápu jako zcela přirozené, že se k představě Švejnara coby prezidenta mohou spojit zelení, křesťanští demokraté, nezávislí senátoři i komunisté. A jako tmel této prezidentské koalice, který je s to nabídnout nejvíce hlasů, je ČSSD.

Na závěr už snad jen jedinou poznámku. Myslím si, že politický vývoj je u nás natolik turbulentní, že předvídat, která z menších politických stran bude, či nebude v příštím parlamentu, dnes s jistotou nelze. My sociální demokraté uděláme samozřejmě vše pro to, abychom zvítězili, a způsob vládnutí a trvalé vnitřní pnutí v koalici nám k tomu jednoznačně napomáhá.

Rozhodně si dáme velký pozor na to, aby nám v příštích parlamentních volbách nemohla být znovu vnucována prokomunistická karta. To však není nijak v rozporu s tím, že se dnes může vytvořit jednorázová širokospektrá aliance pro prezidentskou volbu od středu do leva k volbě nového – a věřím, že jiného prezidenta.
Autor: