Pane Čunku, cesťáky? Ale jděte

Sice trochu kroutili hlavou, ale nakonec to spolkli a Karlu Schwarzenbergovi to popsali jako možnost, jak mohl Čunek našetřit během pár let milion korun.

 Také jsem v devadesátých letech jezdil velice často na služební cesty. A to dokonce i soukromým autem, což bylo z hlediska okamžitých příjmů nejvýhodnější – byť když si člověk spočítal, jak si zhuntoval auto, tak už moc ne. V době, kdy byl dolar za třicet a euro ještě za víc, jsem na rozdíl od pana Čunka, který jezdil jen do Prahy, dostával diety za cesty do zahraničí ve valutách.

Přesto mohu místopřísežně prohlásit, že na „cesťácích“ se v 90. letech zbohatnout nedalo.

Pokud si člověk, který jako já najezdil po Evropě vlastním autem tisíce a tisíce kilometrů ročně a měl diety ve valutách, za rok našetřil dvacet třicet korun navíc, mohl být rád. Což bylo ve výsledku jen tolik, že mohl své dlouhými cestami zničené auto po pěti letech vyměnit za nějakou o něco méně se rozpadající ojetinu.

 Když pomineme to, že lobbování pana Čunka na pražském ministerstvu obrany si jeho kolega, ministr financí Miroslav Kalousek ani nepamatuje, dostal se pan Čunek svojí nejnovější výmluvou na velmi tenký led.

 I kdyby jezdil mezi Prahou a Vsetínem svým vlastním soukromým autem, tak v roce 1992 byla náhrada za kilometr jízdy jen dvě koruny za kilometr, která během pěti let, kdy Čunek s lobbováním jako starosta Vsetína skončil, vystoupila na 3,30 Kč. Vzdálenost Vsetín–Praha je 359 kilometrů, obousměrně tedy 718.

V roce 1993 tedy činila náhrada za použití osobního auta na tuto cestu 1436 Kč. V roce 1998 pak 2369 korun. Od toho odečtěte opravy, pneumatiky, olej a ať počítám jak počítám, víc než pět šest stovek to panu Čunkovi na jednu cestu hodit v čistém nemohlo.

 Ano, je tu ještě stravné, ale to bylo v roce 1992 padesát sedm korun na den při cestách delších než osmnáct hodin a v roce 1998 126 korun. I kdyby byl Čunek dokonalý „paštikář“, který by místo v motorestu obědval u příkopu chleba s cibulí a zapíjel to vodou ze studánky, jeho výdělek na jedné cestě ze Vsetína do Prahy a zpět se nevyšplhal na víc než na šest set až sedm set korun.

Čili aby si z cesťáků legálně našetřil v ideálním případě ten svůj milion, musel by takových cest do Prahy a zpět podniknout tisíc pět set a najet při nich milion sto tisíc kilometrů. Ajen v autě strávit třináct tisíc pět set hodin, tedy pět set šedesát dva dní. Což jsou téměř dva roky.

 Takové číslo by budilo úctu u řidiče kamionu, taxikáře a mezi obchodními cestujícími by takový člověk byl zřejmě hvězdou, kterou by si firma ráda nechala po její smrti vycpat a vystavila si ji v muzeu.

Jenže Jiří Čunek nebyl ani řidič kamionu, ani taxikář, ale obyčejný bezpečnostní technik, později povýšený na vedoucího bezpečnosti práce. Byl normálně zaměstnaný, měl několik dětí a žil podle všeho spořádaným rodinným životem. Takže tyto fantasmagorické počty panu Čunkovi prostě nevychází.

Vsetínská zlodějna
Samozřejmě existuje i jiný způsob. Na cestovních náhradách se dalo, jako na všem v tomto státě, přikrádat. Řekněme to natvrdo, prostě krást. Nic takového jako „štědré proplácení cestovních náhrad“, o kterém mluví v případě Čunka bývalý ředitel vsetínské zbrojovky Karel Dančák, český právní řád a předpisy ministerstva financí neznají.

Do roku 1998 bylo stanoveno jednotné stravné, jednotná cena za kilometr, benzin nebo nafta se proplácely na základě dokladů z nákupu u pumpy nebo podle průměrné ceny stanovené ministerstvem financí. Ubytování pana Čunka v Praze pak pouze na podkladě účtu z hotelů, penzionů nebo kde to Jiří Čunek v Praze bydlel, pokud v ní vůbec přespával. Vše, co jsem jmenoval je legální, zákonné.

 Jsou ale i nezákonné, trestněprávně stíhatelné možnosti. Jiří Čunek si mohl psát fiktivní cesťáky, přidávat si stovky kilometrů, mohl k nim přikládat účtenky za benzin nebo naftu, které si nikdy nekoupil. Čunek nebo někdo ze Zbrojovky Vsetín se mohl domluvit s nějakým hoteliérem v Praze, že Čunkovi dával účty za ubytování, byť tam přitom milý bezpečák nikdy nebydlel. Tohle všechno a možná i jiné fígle mohli Dančák s Čunkem vymyslet. Ale všechno tohle je nelegální a na zavření.

 Dnes je možná tahle zlodějna z trestněprávního hlediska promlčená, z hlediska morálního je však nejméně na vyhazov z vlády a z politiky vůbec. Pane Čunku, vy už konečně laskavě jděte.

 P. S.: A pánové od Krollů, vy laskavě vraťte panu Schwarzenbergovi honorář.