Není to tak dávno, co býval zpěvák Dan Bárta prototypem rockové hvězdy. Jeho poznávacím znamením byly dlouhé vlasy, odhalená potetovaná hruď a role Jidáše v rockovém muzikálu Jesus Christ Superstar. Postupem času vyměnil divoké rockové večírky za jemnější jazzové tóny a introvertní focení vážek. Dnes, ve svých čtyřiceti letech a jako otec pětileté dcery, Bárta znovu zvyšuje svůj typicky chraplavý hlas. Nejde mu už o sex, drogy a rokenrol, tentokrát se zamyšleným výrazem a v tričku s nápisem Lalák přemlouvá lidi, aby šli k volbám, a zavedeným politickým špičkám vzkazuje: Seberte se a zmizte.
„U voleb bude pasivní odpor na prd. Milionkrát nula je nula, což znamená nulovou šanci na změnu, a to je přesně to, co ta zkorumpovaná partička lidí nahoře chce. Možnosti tady jsou, milionkrát jedna je milion a za to se dostanou do parlamentu tři nový strany,“ říká Bárta v klipu pro iniciativu Vyměňtepolitiky. cz, který koluje po internetu. Koho bude volit, v něm zatajil.
Po mírně přestřeleném klipu Přemluv bábu od režiséra Petra Zelenky je tu další „umělecký počin“, který se snaží skočit do řeči politikům během kampaně. Bárta navíc není jediný, kdo propůjčil svoje dobré jméno myšlence na výměnů českých politiků. Vedle něj teď burcuje k nezahození volební obálky, a tím i šance ovlivnit správu země na první pohled nesourodá skupina umělců, do které patří například „pan herec“ Viktor Preiss, rapper Gipsy nebo skupina Nightwork. Ti dokonce k letošním volbám nazpívali písničku, kde zní například: „Když v soutěži krásný zpěvák pěje, všichni Češi jak o život hlasujou, když však o životě svém rozhodnouti mají, tak se na to radši zvejšky vyserou...“
Úcta je pryč
Všichni se zdají být opravdu naštvaní. „Ono to vypadá, že politici z velkých parlamentních stran jsou nesmiřitelní nepřátelé, ale ve skutečnosti je to jedna velká parta, bezostyšná v tom, jak se ani nesnaží zakrývat své machinace a čachry. Jeden korupční skandál překryje druhý, sebereflexe minimální, v současné době to vypadá, že je našinec úplně bezmocný,“ rozčiluje se Bárta. Počítá i s ekonomickou krizí. „Správa veřejných financí je v naprosto žalostném stavu,“ bouří dál. Ještě s větším zapálem kritizuje politiky osmadvacetiletý rapper Gipsy, občanským jménem Radek Banga.
„Myslím, že ten vrcholný moment přišel ve chvíli, kdy politici nechali padnout vládu během českého předsednictví. Uvědomil jsem si, že veškerá vzájemná úcta politiků je dávno pryč. Topolánkovo vládnutí nebylo ideální, ale proč jsme probůh museli udělat své zemi takovouhle ostudu?“ zlobí se Banga.
Vadí mu také předvolební kampaň politiků založená na vzájemném očerňování, které v posledních dnech dospělo do pěstních potyček. „Začala nová éra politického klimatu – éra agrese a populismu. Už nejde o lidi, jde jen čistě o moc a peníze,“ obává se Banga. Ten už dřív promluvil do politiky, v písničce si podal někdejšího vicepremiéra a šéfa lidovců Jiřího Čunka.
Tolik hlas lidu reprezentovaný postavami, kterým se naslouchá. Zastavme se tu a zkusme přerušit pásku řečí lidí, kteří jsou zvyklí vábit davy. Navíc mají k dispozici supersvobodný prostor internetu, kde se může ze svých politických názorů vyzpovídat každý. Letos poprvé se o volbách do kampaně zapojují veřejné osoby – zvlášť zpěváci a divadelníci –, kteří nezpívají pro politické strany za peníze ani prý z přesvědčení. Alespoň to tvrdí. Nejde tu o Lucii Bílou a její slabost pro Václava Klause ani o rockové veterány Scorpions zaplacené ČSSD. Tito lidé prý chtějí změnu, očistit politiku a jsou zjevně frustrovaní. Jak vypadá česká politická scéna zvenčí, kde se jejich naštvanost mohla vzít? „V Češích pořád žije zrada z opoziční smlouvy. Zapřísáhlí nepřátelé se tehdy zničehonic dohodli a rozdělili zemi. Z něčeho takového se společnost neuzdravuje snadno. Od té doby se tu zdá být cynismus a skepse normou, principy nahradil pragmatismus,“ nabízí vysvětlení americký politolog působící v Česku jako univerzitní učitel Jonathan Terra v kavárně na pražském Andělu. Má odstup, a přesto v toku své mateřské angličtiny občas zdůrazní české slovo, třeba POHRDÁNÍ, to když mluví o tom, jak politici Čechy v posledních letech zrazovali. Jeho diagnóza pokračuje podobně ponuře.
„Česká politická scéna neprošla od dob opoziční smlouvy katarzí. Naopak. Možná jediná demokratická instituce, ve kterou Češi ještě věřili, byl prezidentský úřad. Ale poslední prezidentská volba také neproběhla ve jménu vysoké politické kultury, to byl další cynický krok,“ pokračuje Terra. A poslední kapka? „Co Češi provedli během svého předsednictví, byl obrovský trapas a zklamání. Drobné domácí roztržky a osobní antipatie překazily možnost Čechů ukázat se na světové politické scéně,“ končí Terra.
Ne, díky
Zpátky do Česka – a do českých hudebních klubů, kde se vyskytují každodenní Češi z masa a kostí. Zpěvák a herec ceněný kritiky –Vojtěch Dyk z kapely Nightwork –, která se zatím proslavila hlavně mystifikační hymnou Globální oteplování s refrénem, „jsem gay, jsem teplej“, se podle svých slov v případě, že by se politici ODS a ČSSD spojili do velké koalice, což prý hrozí, chystá rovnou emigrovat. „Dějou se tady věci, které by se v demokratickém světě neměly dít. Neděláme si iluze, že v těch menších stranách nejsou stejní gauneři jako v těch velkých, ale jde o to, nějak mít ty současné politiky pod kontrolou a říct jim: Takhle teda ne, pánové,“ myslí si Dyk a varuje před „korupční sítí“ ovládající politiku.
Pokud se ho zeptáte, co mu vadí, je to jako zapnout automat: třeba předražená karta Pražana Opencard, vychrlí rychle. „Když se ve Francii vybourá vlak TGV, odstoupí ministr dopravy. Ne, neřídil ho, ale dráhy jsou pod jeho záštitou, tady nic takového nefunguje,“ vadí Dykovi.
Čeští zpěváci a divadelníci, ale například i překladatelka Dana Hábová, která se také zapojila do zmiňované iniciativy Vyměňtepolitiky.cz, vlastně správcům země říkají: Odejděte – podobně jako jejich politicky vyprofilovaní předchůdci v roce 1999. Jenže tentokrát už ani „neděkují“.
Tehdy to bylo i u příležitosti desátého výročí sametové revoluce a v čele výzvy Děkujeme, odejděte stáli sami studentští vůdcové, iniciativa se také nakonec v těžkostech přerodila v politickou stranu – očekávatelnou, i když neúspěšnou. Všechno tedy sedělo. Ti, kdo se dnes ozývají, jsou buď „mladí a neklidní“, nebo minimálně nepatří k úplně obehraným agitátorům. Jak se na své následovníky dívají ti, kteří snahám ozdravit českou společnost věnovali minimálně důležitou část svého života? Možná trochu překvapivě z nich nevycházejí jen shovívavá slova.
„Požehnání“ mají dnešní aktivisté od spisovatele a někdejšího disidenta Ludvíka Vaculíka, autora manifestu Dva tisíce slov z kritického roku 1968, který v – nutno zdůraznit – odlišných totalitních podmínkách vlastně hlásal něco podobného: kritizoval tehdy komunistické kádry, „vládychtivé sobce, vypočítavé zbabělce a lidi se špatným svědomím“. Dnešní – demokratickou – politickou scénu Vaculík ale také nešetří. „Souhlasím s tím, je tu celková únava a vůle, aby se už konečně něco změnilo. Je příliš zjevné, že se politika stala zdrojem, jak nabýt bohatství, a že tam vlastně nejdou lidé s vůlí sloužit společnosti, ale obohatit se,“ myslí si zarputilý kritik české společnosti. Líbí se mu nápad „kroužkovat“ preferenčními hlasy kandidáty odspodu, a tím do politického důchodu poslat zaběhlé politické tváře. I s tímto nápadem se ztotožňují současní aktivisté, je to podle nich jedno z řešení stavu politiky.
Hledači vody
„Cítím, že se stále víc rozevírají nůžky mezi degenerujícími politiky a na straně druhé přece jen se ozdravující společností, lidem začíná docházet, že osobní angažovanost je na místě,“ komentuje současné aktivity proti establishmentu jeden z organizátorů iniciativy Děkujeme, odejděte, režisér a bývalý studentský vůdce Igor Chaun. Ten se na současné iniciativy dívá spíš zdálky a přemítá dnes víc o duchovním a energetickém rozměru společnosti. „Když budete na poušti a budete hledat vodu, tak nezvolíte největšího demagoga, aby vás k ní dovedl, ale toho, kdo umí vodu najít. Dnešní mladí lidé přirozeně cítí, že by měli společnost vést osobnosti, které jsou vedené touhou a potřebou něco udělat pro lidi,“ dodává Chaun.
Naštvanost nesourodé party – Dana Bárty, Dyka a Gipsyho – ale přece jen není úplně spontánní. Všechno se spojí, když se posadíte proti muži, který podle svých slov iniciativu Vyměňte politiky dal dohromady, marketingovému expertovi Davidu Seibertovi. Podobných skupin sice třeba na sociální síti Facebook žije několik, ale tady pochopíte, že proti velkým politickým stranám, které za předvolební kampaň platí minimálně desítky milionů korun, stojí skupina profíků.
„Jen když člověk sedne do auta, vyrazí na Jižní spojku, je mu z těch lží na billboardech zle,“ říká Seibert. Je mu třicet osm let, v životopise má manažerské posty v telekomunikačním byznysu a prý se umí dobře uživit. Odmítá, že by měl politické ambice, ani mu nejde o byznys. Říká, že od české politiky se dobrovolně odstřihl asi před sedmi lety, dlouho radši četl jen britský týdeník The Economist, teď se ale jako otec dvouletého syna a zjevně materiálně uspokojený rozhodl, že musí něco udělat.
„Naším cílem není říct: Volte tu a tu stranu. Ale aby se dramaticky zmenšil počet křesel, které mají ODS a ČSSD v parlamentu. Tím chceme dosáhnout toho, že velké strany dostanou hlavně zpětnou vazbu od voličů, že takhle to dál nejde,“ říká Seibert.
Neustále se ohání byznysovou terminologií, která zaznívá i od zúčastněných umělců v iniciativě. Podle celé skupiny je prostě třeba zkusit dát výpověď neschopným zaměstnancům placeným z našich daní – vadí mu, že politikům v Česku projde cokoli. „Řekl jsem si, že když se dá dohromady pár dobrých lidí z marketingu a expertů na komunikaci, tak by v tom byl čert, abychom velkým stranám trochu nezavařili,“ dodává Seibert. Přiznává, že bez možností internetu by této bojůvky nebyli schopní. Všichni prý v iniciativě „makají“ zadarmo a po pracovní době. Minimálně ti zpěváci jim věří a půjčili jim svoje jména.
Nejvíc Seiberta naštvete otázkou, jestli to celé náhodou není jen „guerillová“ kampaň zaplacená něterou z menších stran. Kampaň přece jen nahrává straně TOP 09, Věcem veřejným i Straně zelených. Nic takového podle něj nepřichází v úvahu. Napojení na politickou stranu odmítají i ostatní zmíněné iniciativy. Jestli zůstane u klikání a zábavy na internetu, nebo nespokojenost zvlášť mladé Čechy dovede až k volebním urnám, uvidíme záhy. „Když někam přijedem s kapelou, říkám publiku, že bychom měli dát politikům najevo, že tady nejsou sami a že si nebudou dělat, co chtějí. Vždycky se zvedne vlna až hermetického aplausu, který nepatří mně, ale tomu tématu. Obáváme se, jestli k těm volbám nakonec půjdou, ale já pro to nic moc jiného udělat nemůžu,“ říká Dyk.
