Inteligentní mladý člověk, který by se chtěl věnovat vědě, se pohybuje po nebezpečném strmém svahu. Shora se na něj valí lavina pavěd a záhadologií, dole zeje propast, již usilovně kopou byznysmeni, pro které co nevydělá prachy hned, je zbytečná nadstavba. Před očima se mu vznáší lákavá představa kariéry třeba bohatého advokáta.
A do toho média, především televize, která mu přesvědčivě ukazuje, že se stačí nechat zavřít jako pokusná krysa do papundeklového obydlí prošpikovaného zvědavými kamerami, předvést něco hodně bizarního nebo ze sebe udělat naprostého pitomce, který kdykoli ochotně plácne cokoli, a sladký život mejdanové celebrity má před sebou. V této situaci je šance, že se někdo na tu skálu pustí a vyšplhá až nahoru, pramalá.
Asi proto se občas vědci a popularizátoři vědy snaží zaujmout podobnými prostředky jako ti nešťastníci v reality show. V živé paměti ještě máme podzimní dělostřeleckou přípravu na oznámení objevu NASA, který ovlivní výzkum života ve vesmíru. Vyklubaly se z toho „arzenové“ bakterie z jezera Mono, podle mnohých ještě větší banalita, než jsme doufali. A připomnělo se nebezpečí, že až bude někdo oznamovat skutečně důležitý objev, lidé už budou rezistentní.
Podobné věci se děly i dříve. Objev rozporuplných fosilizovaných stop po činnosti živých organismů v marsovském meteoritu ALH84001 byl v roce 1996 oznamován s velkým humbukem dokonce už podruhé, protože o rok dříve nevyvolal dostatečnou odezvu. Tenkrát bylo účelem podpořit chystanou misi sondy Mars Pathfinder. Také v Evropě se občas blbne na kvadrát. Povedenou taškařicí bylo slavnostní umístění ampulky s rudou barvou vozů Ferrari na sondu Mars Express mířící k rudé planetě.
Dost pomlouvání! Sám mám máslo na hlavě. Tradiční akce Evropská noc vědců používá slogan „vědci vás budou bavit“ a já se jí pravidelně účastním coby bavič a exponát. Na internetu se svého času dobře vyjímala fotografie (asi) vědce s papírovým pytlíkem pomalovaným opravdu zábavným ksichtíkem na hlavě. Pokaždé se také zapojuji do akce Hrajme si i hlavou, kterou v parku na nábřeží Labe pořádá Univerzita Hradec Králové. A vždycky se zamýšlím nad tím, je-li to vůbec správně.
Vědci nás sice dokážou pobavit, ale věda není zábava. Za každým vědeckým objevem či úspěchem stojí nejprve léta studia a potom pilná a trpělivá práce. Bez talentu se to neobejde, a navíc je třeba ještě jisté dávky štěstí, protože spousta cest nevede k velkým objevům a mnohé jsou zcela slepé. To bychom si neměli dovolit přehlížet, či dokonce zamlčovat. Obávám se, že slibováním veselé pohodičky při vědecké zábavě získáme hlavně lidi, kteří se před první větší překážkou sesypou.
Nad způsobem, jakým seznamujeme veřejnost s vědeckými objevy a lákáme mladé lidi, aby se vědě věnovali, je třeba přemýšlet stejně důkladně jako nad bádáním samotným. V oblasti přírodních věd může jedno neopatrné slovo zcela změnit smysl zprávy. Astronomové mají dokonce odborný časopis CAPjournal, který vydává Mezinárodní astronomická unie. Zkratka v jeho názvu znamená Communicating Astronomy with the Public a listování v něm svědčí o tom, že popularizace vědy je také věda. Věnujme se jí klidně i s pytlíkem na hlavě, ale nikoli bezhlavě.
***
Vědci nás sice dokážou pobavit, ale věda není zábava. Za každým úspěchem stojí léta studia.
O autorovi| Autor pracuje ve Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové JAN VESELÝ astronom
