Jak vlastně tento ročník slavného milánského týdne designu působil? A čím se lišil od předešlých veletrhů?“ I když si člověk poctivě prošel jak obrstánky na veletrhu Rho Fiera, tak komorní instalace v showroomech rozesetých po centru Milána, chvíli trvalo, než dokázal odpovědět na všetečné dotazy zvědavců, kteří neměli to štěstí se do Milána uprostřed dubna vydat. Společným jmenovatelem letošního 57. Salone del Mobile nebyla velká gesta, opulentní party ani ostentativní prezentace, o nichž by se mluvilo ve smyslu jasných „must see“.
Bylo celkem překvapením, že žádná z velkých firem nechtěla šokovat nebo jít cestou egoistického NEJ. Snad až na českou společnost Lasvit, která představení nové kolekce skleněných uměleckých objektů Monster Cabaret doprovodila dekadentní burleskou, odehrávající se před obřím totemem z televizních obrazovek od uměleckého ředitele firmy Maxima Velčovského.
  |
Minulostí jsou už také ročníky, kdy tiskové zprávy jednotlivých značek představující nové produkty připomínaly velký telefonní seznam. Seznam plný mezinárodních designérů a studií, momentálně se vyhřívajících na výsluní.
Bývaly totiž doby, kdy se zdálo, že víc rozhoduje kvantita - čím jiným také konkurenci co nejrychleji umlčet?
Bývaly také doby, kdy platilo, že kdo nebyl na koktejlech dnes již zdaleka ne tak progresivních labelů Skitch nebo Established & Sons, jako by nebyl.
Ovšem také bývaly doby, kdy všechno stálo polovic. Od ubytování v milánských hotelech a soukromých bytech až po pronájem výstavních prostor v milánských palácích, galeriích a vnitroblocích. Vůbec nemluvě o nekřesťansky rostoucích nájmech za metr čtvereční přímo na výstavišti a stále vyšších taxách a procentech, jež po výrobcích chtějí samotní designéři.
Zůstává však jedna otázka: Je ono avizované zklidnění, větší pokora, častější čerpání z archivu firem a současně snaha prezentovat autory novinek v podstatě jako rodinné příslušníky, kteří jsou se značkou určitým způsobem osobně a ideově svázáni, více výsledkem finanční rozvahy, nebo jde o určité prozření? Trochu mi tyto úvahy připomínají otřepanou otázku: „Co bylo dřív? Slepice, nebo vejce?“ Co u konkrétních značek bylo dřív: skutečné vnitřní napravení, nebo jen líbivá marketingová pohádka maskující skutečný stav věcí? Bůh suď!
Ale zpět k o dost jednodušší rozvaze, týkající se hlavního z nově nastavených trendů. Ten totiž není jen spekulací, ale lze ho ihned podložit konkrétními důkazy. Tak tedy nové art deco, říkáte? Proč bychom měli v přehršli letošních designových novinek, mezi těmi stovkami židlí, knihoven, stolů a stolečků, pohovek, polic a v neposlední řadě také doplňků rozpoznat zrovna tuto linku? Nabízímkposouzení hned čtyři fenomény, které zažívají comeback a tomuto závěru nahrávají.
Paravány
Většina značek možná zapomněla, že průměrný Evropan nežije v apartmánu o sto osmdesáti metrech čtverečních se dvěma ložnicemi a velkým salonem. Protože právě v takovém prostoru nejlépe vynikne designová zástěna, ať už pevná, nebo rozložitelná s vícero křídly. Zkrátka paraván.
Výrobci, kteří si na tento (ne)postradatelný předmět nyní vzpomněli, cíleně evokují ducha černobílých filmů pro pamětníky, abychom zatoužili i my (často uprostřed o dost menších pokojů) opět zažít momenty, při nichž se dámy za luxusním paravánem cudně převlékají a současně svršky odkládají přes vrchní okraj zástěny. Provokují tím víc, než kdyby se na Instagram vyfotily na pláži jen s fíkovým listem v rozkroku.
Třásně
V Miláně bylo tentokrát také extrémně lehké nabýt dojmu, že jste se částečně přenesli do doby Velkého Gatsbyho, kdy třásně zdobily vše od A do Z - šaty, kabelky, lampy, čalounění křesel i koberce. Stačí jen závan vzduchu, zavadit nohou nebo rukou - a lemování ožívá, vlní se. V roce 2018 třásně ozvláštňují sofátka z home collection módního domu Bottega Veneta, lustry italské značky Masiero i taburety ikonického labelu Moooi.
Zlatá linka
Ožilo i lemování jiného druhu: v kontrastu s vybranými materiály, mimo jiné hedvábným sametem, leštěným kamenem či dřevem, se ocitá zlaté či bronzové kovové rámování, někdy přímo obruč. Už si vybavujete zlaté geometrické motivy zdobící tapety, tvořící podnože konferenčních stolků a intarzie skříní v pařížských apartmánech 30. let? Nebo třeba ostění v londýnském Eltham paláci, který sloužil jako jedna z historických lokací při natáčení seriálu Hercule Poirot?
Tapiserie
A opět je tu předpoklad dostatku volných stěn a nutného odstupu. A to pro designovou libůstku, jakou je zdobná tkanina na stěnu neboli tapiserie. Tento zvláštní druh textilní tvorby zažívá obrovský celosvětový comeback. Nejčastěji aktuální návrhy nesou různé geometrické motivy, čímž navazují na to nejlepší z německé školy Bauhaus a lákají k tomu, abychom si svůj interiér obohatili o zajímavou uměleckou kompozici. V Česku jsme je mohli vidět na loňském Designbloku.
Šlo o kolekce Geometr a vlněné koberce dua Štěpánková & Kladošová, které je možné zavěsit i na zeď. Uprostřed jarního Milána zaujala produkce značky CC Tapis, francouzské studio Forget Me Not předvedlo nové plédy instalované po vzoru tapiserií a globální pozornost vyvolal projekt vizionářky Li Edelkoort, která právě jejich prostřednictvím prezentovala filozofii nové technologické řady přístrojů do domácnosti od Google.
