Se spory ohledně amerického radaru jim svitla naděje. Blíže neurčené velké procento veřejnosti (od pětapadesáti do pětasedmdesáti procent, množství zřejmě kolísá podle momentálního rozpoložení v agenturách, které průzkum provádějí) je totiž proti.
Neúspěšní levicoví radikálové zavětřili, chytli se příležitosti a projevili velikou aktivitu, od hladovění jednotlivě a ve skupinách až po dlouhodobé letní hnízdění v korunách stromů. Přes veškerou snahu se jim zatím podařilo shromáždit jen profesora Koháka a desítky, nanejvýš stovky dalších.
To je na zahnání buržoazie a přisluhovačů amerických imperialistů do Vltavy doposud trošku málo. Lidé se zatím necítí dostatečně motivováni k tomu, aby svým angažmá zaštítili provedení sedmnáctého listopadu 1989 takříkajíc v autentickém gardu.
Letos zatroubila protiradarová lobby k frontálnímu útoku: zamluvila si na 17. listopadu pro demonstrace proti radaru Národní třídu. Rozhodli se přilepit k velkému výročí a učinit se tak o něco přitažlivějšími.
Akce, jak se zatím zdá, dopadla rozpačitě. Organizovaní odpůrci radaru se dostali do konfliktu s neorganizovanými lidmi, kteří chtěli vzpomenout na to, co se rozběhlo před devatenácti lety. Zviditelnili se, pravda, a dnes o nich budou psát všechny noviny.
Ale zviditelnili se tak, jako se zviditelňují jejich zrcadlové obrazy z pravého kraje politického spektra, s nimiž se, mimochodem, v odporu proti americké základně vzácně shodují. Statisíce virtuálních odpůrců radaru zůstalo zase doma.
Je to způsob zviditelnění, o nějž není co stát. Pan Štěch a spol. by to zvládli lépe. Naši „aktivisté“ se ještě mají co učit.
Neúspěšní levicoví radikálové zavětřili, chytli se příležitosti a projevili velikou aktivitu, od hladovění jednotlivě a ve skupinách až po dlouhodobé letní hnízdění v korunách stromů. Přes veškerou snahu se jim zatím podařilo shromáždit jen profesora Koháka a desítky, nanejvýš stovky dalších.
To je na zahnání buržoazie a přisluhovačů amerických imperialistů do Vltavy doposud trošku málo. Lidé se zatím necítí dostatečně motivováni k tomu, aby svým angažmá zaštítili provedení sedmnáctého listopadu 1989 takříkajíc v autentickém gardu.
Letos zatroubila protiradarová lobby k frontálnímu útoku: zamluvila si na 17. listopadu pro demonstrace proti radaru Národní třídu. Rozhodli se přilepit k velkému výročí a učinit se tak o něco přitažlivějšími.
Akce, jak se zatím zdá, dopadla rozpačitě. Organizovaní odpůrci radaru se dostali do konfliktu s neorganizovanými lidmi, kteří chtěli vzpomenout na to, co se rozběhlo před devatenácti lety. Zviditelnili se, pravda, a dnes o nich budou psát všechny noviny.
Ale zviditelnili se tak, jako se zviditelňují jejich zrcadlové obrazy z pravého kraje politického spektra, s nimiž se, mimochodem, v odporu proti americké základně vzácně shodují. Statisíce virtuálních odpůrců radaru zůstalo zase doma.
Je to způsob zviditelnění, o nějž není co stát. Pan Štěch a spol. by to zvládli lépe. Naši „aktivisté“ se ještě mají co učit.