Že se z Adama Mišíka stane "showman", naznačoval už gratulační proslov v rámci otcova narozeninového koncertu v Arše roku 2007. Sebevědomý chlapec, tou dobou už ostatně protřelý dětskou rolí v Hřebejkově filmu Kráska v nesnázích, bezprostředně vypálil, že se od táty především "naučil správně nalejvat panáka". Naučil se naštěstí přece jen o dost víc.
Talent se dědí, vkus doby mění
Ovšem co se žánru týče, Adam na rodinnou tradici nenavazuje. Vladimír Mišík začínal v Adamově věku v Kometách a posléze The Matadors s hudbou, která je dodnes akceptovatelná i pro dospělé, přinejmenším pro jeho generační souputníky. Na rozdíl od něj mladší z jeho dvou synů je doma v současném popu pro teenagery; přesně vyprofilovaným pro danou "cílovou skupinu" vrstevníků. Zabývali bychom se vůbec albem Parfém, nejít o syna rockového veterána? Paradoxní je, že při žánrovém posunu otcova osobnost těžko představuje nějakou protekci nebo usnadnění cesty. Vždyť Adamovi fanoušci, jejichž zájem zpěvákovu kariéru "financuje", zřejmě ve valné většině vůbec netuší, čím se zabývá pan Vladimír.
Jak podrobit kritice desku, jejímž jádrem jsou teenagerovské emoce? Pitvat nahrávku z hlediska dospělého vkusu by bylo asi stejně odvážné a záslužné jako rozcupovat dítěti plyšáka. Recenzent bohužel dávno není v pubertě, a tudíž leccos nechápe. I když je pravda, že verše typu "už se mi o tobě i zdá / holka, řeknu ti že já / dneska nechci zůstat sám" s refrénem "uuuu seňorita lady / uuuu tonight let’s get crazy" (z písně O nás dvou), nesené prostince jásavou diskotékovou hudbou, by se snažil svým i vašim dětem opatrně rozmluvit. Ovšem nezlobil by se přehnaně, kdyby neuspěl.
Český Justin Bieber?
Ono je taky těžko rozebírat něco, k čemu v Česku chybí srovnání. Ale i když nebudeme podrobovat nahrávku standardní kritice, můžeme ji vnímat jako zajímavý nový jev. Na naši scénu zatím příliš nepronikl současný světový teenagerský pop s prvky r&b, klubové taneční hudby a hip hopu. Otázkou je, zda to nebylo spíše dobře, faktem zase, že Adamem tohle "panenství" končí. Ne náhodou se v souvislosti s Adamem Mišíkem v médiích objevil příměr "český Justin Bieber".
A pochopitelně je pořád lepší mladý Mišík než někdejší výkvět normalizační "mladé" hudby v podobě Kročejů Františka Janečka, "neposlušných tenisek" Petra Hanniga či posametových projektů a la boy band Lunetic.
Odhlédnuto od přímočarosti repertoáru a povrchnosti textů je Adam Mišík nepochybně šikovný muzikant. Má cit pro melodii i frázování, stačí si bez předsudků poslechnout slovní "palbu", bez výhrad srozumitelnou a intonačně jistou, v úvodní písni L. O. V. E.. Nechybí mu zajímavě zabarvený hlas, příjemný v základních polohách a přirozený při přechodu na falzet. Nezamindrákovaná, profesionální a zvukově současná je i hudební produkce alba, o kterou se postaral Armin Effenberger, známý z vkusně synthpopové kapely Cartonnage nebo prací pro folkově alternativní duo Kieslowski, Jitku Charvátovou či kapelu Kryštof.
Adam Mišík: ParfémCelkový čas: 36 minut, |
Možná je škoda, že Adam Mišík nezůstal u svého původního hudebního směřování. Na pódiích se přece začal prosazovat jako člen indierockové kapely The Colorblinds, se kterou v roce 2011 vydal i desku. Ale zpěvák má právo na vlastní rozhodnutí a směřování, bez ohledu na to, jak se bude jeho tvorba pozdávat dospělácké kritice. Pokud chtěl volit lukrativnější muzikantskou cestu, pokud usiloval o masovější popularitu, vybral si správně. Už díky loňskému singlu Tvoje světy získal titul objev roku v kontroverzní anketě Český slavík i v hlasování hudební televize Óčko. Deska se na dnešní dobu slušně prodává, koncerty táhnou.
A rozhodně bude zajímavé sledovat další muzikantův vývoj. Vzhledem k rodinným genům lze doufat, že nezůstane interpretem jedné desky. A hlavně – že dokáže muzikantsky zrát.
