Návrhy Jiřího Paroubka na změny v rozpočtu jsou populistické (kupuje si přízeň za cizí peníze), nebezpečné (půjčovat si na dávky je prostě zločin) a pro pravicového voliče varovné: koalice ČSSD/KDU-ČSL/KSČM si chystá společnou volební kampaň na státní útraty. Neveselé hodnocení platí pro všechny návrhy – s výjimkou dotací na sociální služby.
Duševně a tělesně postižení jsou jediná skupina, která není schopná na ekonomickou nepřízeň reagovat vlastní aktivitou či „přizpůsobením“. (Většina seniorů také ne, ale jim krize paradoxně prospívá: ceny rostou pomaleji než důchody.) Proto by se postižených osekávání výdajů nemělo týkat – stejně jako v „krizi“ nešetříme v platbách na zdravotní péči.
Když přišel ministr financí Eduard Janota s návrhem na úspory, ukázal nechtěně jednu z velkých slabin nepolitické vlády: apoliticky, tedy bezhodnotově seškrtal rozpočet tak, aby úspory dopadly na každou socioprofesní skupinu. Sebral bohatým i chudým, sebral úspěšným i postiženým. Neprůstřelnou úvahu technokrata, jenž nechce být obviněn ze stranění levici či pravici, by odskákali ti nejslabší.
Řekněme to třebas i pateticky: vozíčkářům, mentálně postiženým, všem lidem na okraji, kteří nemohou či nedovedou sdílet současné pracovní tempo a nároky, bychom brát neměli. Naopak. Jsme bohatá země. Tři až šest miliard, o než se vede spor, snadno najdeme jinde. Premiér sice zakazuje sahat do Fondu dopravní infrastruktury, ale těžko obhájí, že šest až dvanáct kilometrů dálnic je důležitějších než důstojný život handicapovaných.
Čtěte „Rozpočet...“ na straně 4
