Poprvé se o to Paroubek pokusil již rok po posledních sněmovních volbách v červnu 2007 kvůli kauze předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka. Potřebnou většinu se mu ale podařilo získat až nyní.
Jiřímu Paroubkovi se tak pootevřela cesta k tomu, aby po více než třech letech po případných předčasných volbách opět zamířil do premiérského křesla. Předseda vlády Topolánek totiž řekl, že bude usilovat o konání voleb do Poslanecké sněmovny co nejdříve, ČSSD hovořila o letošním podzimu.
Sociální demokracie přitom nad občanskými demokraty dlouhodobě vede ve volebních preferencích, poslední čísla nicméně u všech průzkumů ukazují, že se rozdíl mezi oběma stranami zmenšuje.
Až do loňského podzimu byl Paroubek, který stanul v čele ČSSD v květnu 2006, sice šéfem nejsilnější opoziční strany, kritici jej ale stále mohli nazývat "mužem, který nikdy nic nevyhrál". Říjnové krajské a senátní volby však skončily historickým úspěchem sociální demokracie a Paroubkovi samotnému zaručily prodloužení předsednického mandátu. V sobotní volbě předsedy ČSSD neměl protikandidáta a získal hlasy 410 z 548 delegátů.
Ve vrcholné české politice se přitom nepohybuje mnoho aktérů, kteří by vyvolávali tak protichůdné emoce jako Jiří Paroubek. Na jedné straně dokázal vyvést ČSSD z těžké krize zpět na politické výsluní a učinit z ní favorita voleb. Na druhou stranu má řadu kritiků, kteří mu vytýkají konfrontační styl, pragmatismus či populismus. Z pohledu průzkumů veřejného mínění a výsledků voleb se však zatím tento styl Paroubkovi i ČSSD vyplácí.
Často diskutovaným tématem je Paroubkův postoj ke komunistům. Před volbami v roce 2006, kdy byl předsedou vlády ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, v parlamentu s komunisty otevřeně spolupracoval a několikrát připustil variantu menšinové vlády ČSSD, která by se o toleranci komunistů opírala. Přímo do vlády však současnou KSČM vzít nechce a ve zprávě pro nedávný sjezd označil jakýkoli posun ČSSD k ideové identitě KSČM za politickou sebevraždu.
Dlouhodobě konfliktní je také Paroubkův vztah k médiím. Nedávno měl například veřejnou výměnu názorů s šéfredaktorem a majitelem deníku Právo Zdeňkem Porybným, který napsal, že lidé blízcí vedení ČSSD vyhrožovali jeho listu ztrátou inzerce od státních firem kvůli kritickým textům. Paroubek v reakci napsal, že "šéfredaktor, který bez důkazů a bez možnosti reakce takto napadne jednu politickou stranu, nemá již nadále morální právo vést deník, v jehož podtitulu je slovo nezávislý".
Paroubek byl sice již v letech 1970 až 1986 členem tehdejší socialistické strany, jeho politická kariéra ale nabrala na obrátkách až po listopadu 1989, kdy vstoupil do obnovené ČSSD a zamířil do vedení. Stal se ústředním tajemníkem a v roce 1993 kandidoval na předsedu, neuspěl však proti Miloši Zemanovi. Poté působil v komunální politice - zasedal v pražském zastupitelstvu a v roce 1998 se stal náměstkem pro oblast finanční politiky. V roce 2000 neúspěšně kandidoval do Senátu v Praze 8.
Nová éra v jeho kariéře nastala v srpnu 2004, kdy se stal ministrem pro místní rozvoj ve vládě Stanislava Grosse (ČSSD) a po pádu této vlády se v dubnu 2005 překvapivě stal premiérem. Přestože zpočátku nevzbuzoval u soupeřů velké obavy, postavil rozloženou ČSSD opět na nohy a ve volbách v roce 2006 strana dosáhla nejlepšího výsledku. Přesto skončila těsně druhá za ODS a po osmi letech odešla do opozice. Vyhrocená atmosféra kampaně se však přenesla i do dalšího období a antipatie mezi představiteli ČSSD a ODS ovlivňují českou politiku i nadále.
Paroubek se narodil 21. srpna 1952 v Olomouci. Vystudoval VŠE a do roku 1990 pracoval jako ekonom, byl mj. náměstkem podniku Restaurace a jídelny.
V letech 1991 až 1998 podnikal jako ekonomický poradce. Paroubek je od roku 2007 podruhé ženatý, manželka Petra (35) vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a pracovala na úřadu vlády jako tlumočnice. S první manželkou Zuzanou má syna Jiřího (24).
