Předseda ČSSD v rozhovoru pro pondělní LN „vysvětlil“, proč se rozhodl bojkotovat všechny nejvýznamnější celostátní deníky kromě Práva – prý v nich docházelo k „nenávistnému psaní vůči sociální demokracii…“
Skutečnost, že Jiří Paroubek uvádí jako příčinu bojkotu „nenávistné psaní“, a ne nepravdivé psaní, jak by napadlo každého normálního člověka, je pro pana Paroubka příznačná. Můžeme si přitom vzpomenout na jeden skutečně nenávistný projev, a sice právě Paroubkův, po minulých parlamentních volbách, kdy byl při předběžném sečtení hlasů přesvědčen, že sociální demokracie získala spolu s komunisty v parlamentu většinu a předseda ČSSD si to bude moci se svými kritiky vyřídit. Žel psychopatická osobnost není schopna rozlišit kritiku, byť třeba i účelovou nebo nespravedlivou, od emocionálně podmíněného „nenávistného“ útoku na svou osobu, který je třeba potrestat.
S tím se ovšem navíc pojí diktátorské sklony pana předsedy Paroubka. Vyhlášeným bojkotem médií jen demonstruje, jak se zachová, až bude u moci: deníky budou muset psát tak, jak se to Paroubkovi líbí, a když ne, připraví se nový tiskový zákon a la slovenský Robert Fico.
Ačkoli se všechny sdělovací prostředky soustavně věnovaly mluvení z cesty Mirka Topolánka pro gay časopis, které bylo sice hloupé, ale více méně neškodné – bylo to sousto jen pro bulvár –, ve stejné době skutečně závažné jednání předsedy Jiřího Paroubka odbyla seriózní média několika poznámkami.
Zločinci s transparenty Když se na shromáždění, kde vystoupil Paroubek, objevili lidé s transparenty vyjadřujícími nesouhlas s jeho osobou, vydal Paroubek svým lidem pokyn, aby dotyčné fotografovali. Ačkoli vyjádřit na veřejnosti nesouhlas s politikem či politickou stranou je podstatou demokracie, sociální demokraté, zřejmě na pokyn svého předsedy, umístili podobenky protestujících na své webové stránky, podobně jako se to dělo se zločinci na Divokém západě. Výše uvedené je ovšem spíše produkt způsobu myšlení veksláků a příslušníků organizovaného zločinu. Paroubek se sice vždy ostře vymezuje proti spojování své osoby s rodinou Kočkových, ale sám se chová, jako kdyby k nim patřil.
V sociální demokracii není ovšem sám. Hejtman Rath vyhrožuje ředitelům středních škol, že jestli zveřejní výsledky zkušebních studentských voleb, které nedopadly pro sociální demokracii dobře, bude to pro ně mít neblahé důsledky. Přesně tak fungovali krajští tajemníci KSČ za normalizace.
Paroubkovi sociální demokraté se „inspirují“ u komunistů v mnoha ohledech, například když své odpůrce denuncují jako fašisty. Spontánní akci mladých lidí (házení vajec na nepopulární sociálnědemokratické politiky), kteří se neznali a dali se dohromady přes internet, označili za fašismus – tedy vysoce proorganizované politické hnutí, opírající se o jednotnou ideologii.
Ponecháme-li stranou problematickou osobnost Jiřího Paroubka, problém špiček sociální demokracie spočívá v tom, že nemají zažité demokratické myšlení. K moci ve straně se dostali před listopadem vystudovaní lidé, kteří mnohdy nemají ani základy humanitního vzdělání. Tak je za komunismu vyučený doktor David Rath schopen v diskusi o hospodářských problémech říct, že „Hitler nastartoval ekonomiku zbrojením, čímž dal lidem práci“. Když byl za svůj výrok kritizován, hájil se Rath tím, že to uvedl jako příklad, jak se v „historii řešila ekonomická krize – rozhodně to nebyla propagace nacismu“. Tím jen potvrdil, že vůbec neví, o čem mluví – hospodářská krize byla to poslední, co chtěl Hitler „řešit“. Rath vůbec nepochopil podstatu skandálnosti svých výroků a v budoucnosti v jiné situaci použije jiný zcela nejapný historický příměr znova.
Koncert, jak má být Podobně Jiří Paroubek, když se v Moskvě tajně, mimo protokol, za zády české diplomacie sešel se špičkami ruského státu, „ospravedlňoval“ své skandální počínání hraničící s bojkotem českých národních zájmů tvrzením, že určitý „koncert velmocí“ musí být. V tom smyslu, že je Kremlu třeba přiznat velmocenské postavení a respektovat jej.
Stejně jako Rath si i Paroubek vůbec neuvědomil obsah svého výroku, tedy že „koncert velmocí“ je noční můra všech demokratických vlád a že se Evropa začala integrovat mimo jiné proto, aby tady už nikdy žádný „koncert velmocí“ nebyl.
V souvislosti s tím, co všechno sociální demokraté voličům slibují, se mluví o nejhrubším populismu. Problém této strany je ovšem daleko závažnější – spočívá v hlubokém demokratickém deficitu. V jejím čele stanuli šíbři, jejichž hodnotové zázemí je založeno v době normalizace, kdy mravní úpadek společnosti a rozvrat společenských hodnot dosáhl samého dna. Stratégové volební kampaně sociální demokracie dobře věděli, proč Jiřího Paroubka stáhli z volebních mítinků.
***
Stratégové volební kampaně sociální demokracie dobře věděli, proč Jiřího Paroubka stáhli z volebních mítinků
O autorovi| PETR PLACÁK, historik
