Bajka o náboženství a lidských právech

     Do banky nastoupí nová pacovnice a první den přijde do práce v šátku, který zakrývá všechny vlasy. Ředitel si ji zavolá a povídá: „Víte, my tady máme kodex oblékání a ten šátek nepovoluje“. Žena odpoví: „Já jsem ale muslimka a nosit šátek mi přikazuje moje náboženství a je to tedy moje lidské právo“. Ředitel odpoví: „Vaše náboženství je Vaše soukromá věc, buďto budete chodit bez šátku, nebo tady nemůžete pracovat“. Muslimka to ale dala k soudu, ten jí dal za pravdu a ředitel musel šátek se skřípějícími zuby tolerovat.     Po čase byl konkurz na nové místo a přihlásila se jedna uchazečka, která přišla na pohovor v šátku. Byla velmi dobrá a tak si ředitel řekl: „No, už tady jednu muslimku máme, tahle je opravdu dobrá a tak ji vezmeme i když má ten šátek“. Nová pracovnice ale přišla první den do práce bez šátku. Ředitel si ji zavolal a ptal se: „ Jak to, že nemáte šátek, u pohovoru jste jej měla a já myslel, že jste muslimka“. Pracovnice odpověděla: „Já jsem si po pohovoru doma přečetla váš kodex oblékání, který jste mi dal, a tam jsem se dočetla, že se šátek nemá nosit. Já jsem sice opravdu muslimka, ale nejsem ortodoxní a militantní, a tak šátek budu nosit jen mimo pracovní dobu“. Ředitel řekl: „Tak to je skvělý“.     Po určité době přišla jedna pracovnice v šátku; byla to pracovnice, která už v bance delší dobu pracovala. Ředitel si ji zavolal a ptal se jí: „Vy jste přestoupila na islám, že jste začala nosit šátek?“ Pracovnice odpověděla: „Ne, já jsem ateistka“. Ředitel se ptal: „Proč teda nosíte šátek?“. Pracovnice řekla: „Protože se mi to líbí“. Ředitel odpověděl: „Tak to tedy nepůjde, buďto budete chodit bez šátku, nebo tady nemůžete pracovat“. Pracovnice to dala k soudu a prohrála, musela dodržovat firemní kodex oblékání a šátek přestala nosit.     Jednou se jednomu zaměstnaci narodilo dítě a jedna pracovnice vybírala mezi kolegy na dárek pro miminko. Jako pokladničku si vzala porcelánové prasátko, do kterého se otvorem házejí peníze. Muslimka, ta ortodoxní, si šla stěžovat k řediteli, že pro ní jako věřící muslimku je to prasátko urážející a že tedy kolegové na pracovišti porušují její lidská práva. Ředitel si zavolal tu pracovnici co vybírala a řekl jí, aby si laskavě jako pokladničku vzala něco jiného. Tak si vzala krabici od bot.     Zase za nějakou dobu přišel jeden zaměstnanec do práce s cedníkem na hlavě. Ředitel si ho zavolal a ptal se: „Člověče, co blbnete s tím cedníkem, sundejte to“. Pracovník ale odpověděl:“Víte pane řediteli, já jsem přestoupil k pastafariánům, a ten cedník je náš náboženský zvyk“. Ředitel se ptal: „Co to je zase za výmysl, sundejte cedník a jděte pracovat nebo dostanete výpověď“. Pracovník to dal sice k soudu, ale prohrál. V soudním rozhodnutí stálo, že pastafariánství není legálně registrované náboženství a pracovník proto musí respektovat firemní kodex o oblékání a na nošení cedníku nemá lidské právo. Tak pracovník chodil do práce bez cedníku.     Za nějakou dobu ale ten pracovník zase přišel s cedníkem a ředitel už zuřil. Zavolal si ho ptal se: „Co to má znamenat, vždyť jsme to už vyřešili, že budete chodit bez cedníku“. Pracovník odpověděl: „No pane řediteli, jsou tady nové okolnosti, pastafariánství bylo minulý týden zaregistrováno jako legální náboženství a já tedy mám na cedník na hlavě lidské právo“. Ředitel zvolal silným hlasem „ven“ a snažil se vyskočit z okna. To se mu ale nepodařilo, protože šlo o moderní budovu s klimatizací a okna otvírat nešla. Ředitel se silně rozklepal a začal zuřivě bušit nějaký text do počítače. Za chvíli se na něj přišla podívat sekretářka, zdál se jí divný, a tak se mu podívala přes rameno, co to píše. Dočetla se, že píše žalobu na zaměstnavatele, že je nucen pracovat v budově, která stavebně technickým uspořádáním neumožnuje spáchat sebevraždu skokem z okna, a tím že zaměstnavatel porušuje jeho lidské právo spáchat sebevraždu skokem z okna. Sekretářka zavolala záchranku, v nemocnici zjistili, že má vysokou horečku a žánět mozkových blan z rozrušení. Druhý den tiše skonal v kruhu své rodiny, která ho přišla do nemocnice navštívit. Nikdo se nemodlil, protože ředitel i jeho rodina byli ateisté. Ze stěny se na to smutně díval Kristus z krucifixu pověšeného na stěně, byla to nemocnice řízená křesťanskou církví. V pozadí stál ošetřující lékař, původem pakistánec. Byl sice muslim, ale byl ve víře jen vlažný. S krucifixem na stěně se smířil, protože byl rád, že má dobré místo a že může finančně podporovat svoji chudou rodinu v rodném Pakistánu.

život za křesťanské ideje

"Významným podnětem k šíření křesťanství v prvních stoletích jeho existence byla osobní statečnost křesťanů a jejich nebojácnost nikoliv vůči úšklebkům, kterých se obávají pastafariáni, ale mučivé smrti. Tento křesťanský způsob života, který v sobě nesl odhodlání položit za své ideje život, může dodnes inspirovat." Věřím, že křesťanovi se dobře pokládal život pohana za své ideje. Viz hraný dokument Agora ( http://www.csfd.cz/film/241254-agora/ ), kde už poměrně početná křesťanská lůza na začátku pátého století zničila obrovskou pokladnici lidských vědomostí - Alexandrijskou knihovnu a cíleně odkráglovala (kromě spousty dalších lidí) nebezpečně přemýšlivou astronomku Hypathii.Poté na dalších pěkných pár set let nebylo přemýšlení v módě. A kdo ho krvavě potlačoval? Křesťané. Proč ho potlačovali? Proč ještě Giordano Bruno byl tisíc let po Hypathii popraven za to, že neodvolal? Protože jinak by museli začít pochybovat o leckterých "pravdách" ve své svaté knize a jednoduše a účinně manipulovaní lidé by se pak mohli začít legitimně ptát, čemu se teda vlastně může nebo má věřit. Na lámání chleba nakonec naštěstí stejně díky té byť z principu vždy děravé vědě postupně došlo. Myslím, že dnešní křesťané by se svými současnými pohledy na svět skončily před pětisty lety na hranicích, které by pro ně coby heretiky s láskou jim vlastní připravili jejich tehdejší souvěrci křesťané. Dnes už jsou křesťané vychovanější. Jen občas nějaký ten neurvalý komentář ve stylu voodoo zaříkávání, sem tam nějaké rádobysměšné pokusy o karikaturu, perzistetní omílání toho, že nevěřící ze své podstaty a kvůli údajné absenci jakékoli morální berličky nemohou být dobří. To se dá v     celku i ve zdraví přežít. Nemůžu se ubránit dojmu, že někdo tady hodně podléhá jednostrannému idealizovanému vidění (nebo spíš nevidění) skutků páchaných z víry a souvisejícímu cídění mozkových závitů. A já to nejsem.

Nevím, v kterém Česku paní autorko žijete.

"Nevěřící, kteří nechtějí nic vědět o náboženství, nemají v českém prostředí důvod k obavám. Nebudou-li vyhledávat náboženské spolky, mohou prožít život religiozitou zcela nepoznamenaný." To je bohužel daleko od pravdy. Mé děti mají učitelky, které v běžném nenáboženském vyučování prošpikovávají výuku s učivem naprosto nesouvisejícími odkazy na křesťanství, a to navzdory českým zákonům o tom, kdo může o náboženství vyučovat, i navzdory mým opakovaným protestům. Dalším příkladem je občasné míchání zanícených promluv pánbíčkářů do pásem pořadů pro děti v naší veřejnoprávní televizi.

Všechno změní registrace

Teprve registrace pastafariánů na českém Ministerstvu vnitra postaví celý spor do správného světla. Jen to domyslete. Všechny rozdíly se setřou, "oficiální" a "schválené" církve se slzou v oku (doslova) přivítají tuhle novou partu ve svém středu. České úřady budou muset uznat, že se pastafariánství v žádném ohledu principielně neliší od ostatních (podobně podložených a často méně smysluplných) světonázorových dogmat. A o to tady přece jde. Nebo ne? A nespílejte Darth Ziře, vždyť má, chudák, často pravdu! Ona je opravdu radost z mašle ve vlasech stejně dobrá, ne-li lepší motivace, než nekritické následování kterékoli věrouky. RAmen.

Naopak. Nechápete to Vy.

Jestli v tomto koutě světa existují závazné předpisy, je povinností všech, jichž se týkají je doržovat. Kupodivu, lze udělat i nějaké výjimky. Tak kupříkladu člověka, který se z nějakých důvodů nesmí na veřejnosti objevit bez pokrývky hlavy je asi nesprávné nutit, aby ji sejmul jen proto, že ostatní lidé chodí prostovlasí. Váš příklad se ženou, která má ráda kytku ve vlasech, je zcela zcestný. Ona ji tam má ráda, muslimka - alespoň některé muslimky - tu pokrývku hlavy mít musí.Ono tolerovat někomu to, že si plní povinnosti, a tolerovat někomu to, že se pokouší někoho zesměšnit, to je trošičku rozdíl.A trošku se zamyslete nad argumenty, které používáte. Podle Vás by tedy kdokoli, kdo se rozhodne jezdit kolem školy dvoustovkou měl mít stejná práva jako ten, kdo tam naopak jede pomalu a ostražitě. A co takhle ty ostražité ještě zesměšnit?

Nebezpečně zjednodušené srovnání .

Na jednu stranu stavět středověké mučedníky víry bez reflexe současných negativních projevů stejné (??? jistěže už dávno ne) církve a na stranu druhou současné "pomýlené věřící" kritizující náboženský byrokratismus státních orgánů. Nejsou snad cílem povýšení jednoho náboženství zase prachy? To je dnes normální u každé české církve kromě husitské...

Omlouvám, se blbnou mi nějak

Omlouvám, se blbnou mi nějak ty stránky a omylem se mi to načetlo dvakrát aniž bych chtěla a odstranit to už nejde, tady holt není Facebook, kde svůj příspěvek můžu libovolně smazat.

Prosím Vás, klid. Já už jsem

Prosím Vás, klid. Já už jsem Vám na dva komentáře odpověděla, na jeden pod článkem, na jeden ve vzkazech u mého jména. Stačí. TM

Díky za osvěžující

vánek myšlenky a pregnance, jen bych Vám přál méně čtenářů typu Darth Zira .

Re:

Jsem přesvědčena, že se pletete. Výjimka na náboženskou pokrývku se týká "náboženské" pokrývky právě proto, že se předpokládá, že v náboženství nespočívá jen v určitem názoru (víru v imaginárního Alláha, jak posměšně navrhujete), s náboženstvím či vírou je integrálně spojené i určité chování - třeba nošení pokrývky. Náboženství ani víra nejsou jen domněnky o imaginárních kamarádech, pletete se. (Viz třeba Jakubův list - ukážu ti víru na skutcích.)  TM

Přesně tohle pastafariáni parodují

Že náboženský světonázor je něčím "více" než jakýkoli jiný světonázor nebo životní styl. Proč by měl být? Na základě čeho? Já Vám (ani komukoli jinému) jeho víru neberu, věřte si čemu Vám libo. Stejně tak ať si ta muslimka věří čemu jí libo (nebo k čemu byla svými rodiči vychovaná), ale pokud platí naše ústava, tedy že žádné vyznání ani skutečnost, že je člověk bez vyznání, mu automaticky nedává ani více ani méně práv než jiným, tak na muslimku musí být pohlíženo úplně stejně jako na co já vím fanynku Star Treku.Chápu, že pro věřícího je to asi urážlivé, ale pro ateistu, agnostika nebo "něcoistu" (kterýchžto všech tří jmenovaných je podle všeho v naší zemi naprostá většina populace) je Bible nebo Korán úplně stejnou beletrií jako kterákoli jiná kniha, třeba Pán prstenů nebo Harry Potter. Rozumný ateista rozhodně nebude popírat, že v Bibli či jakékoli jiné "svaté knize" je mnoho zajímavých informací, že má svou historickou i literární hodnotu, že z tohoto textu lze třeba i odvodit určitý "návod na život" a vodítko pro to, co je správné a co je nesprávné. Jenže to stejné má v sobě každá pohádka, každý mýtus a to včetně mýtů moderních umělých - pokud se člověk zamyslí nad tím již zmíněným Harry Potterem, Pánem prstenů nebo třeba Star Trekem, Hvězdnými válkami, Dunou, Nadací, Hadí ságou, Hrou o trůny a mnohými dalšími sci-fi a fantasy, tak i v nich lze nalézt hluboké myšlenky nebo určité voditko pro to, jak rozlišit dobré od zlého, jakým způsobem by měl člověk v životě jednat apod. Tyto prvky mají v sobě bez debaty i taková "obyčejná" pohádka o Popelce, Zlatovlásce nebo o Sněhurce a sedmi trpaslících.Proč by tedy  z hlediska sekulárního státu a společnosti Bible měla být něco více než Asimovova Nadace, Korán hodnotnější než Pán prstenů a Bhagavadgíta váženější než Star Wars? Ano, právě na to poukazují pastafariáni, že pro ateistu, agnostika i drtivou většinu "něcoistů" je Alláh zkrátka stejně vymyšlenou postavou jako Harry Potter a že odvozovat své jednání z beletrie zvané Bible není o nic rozumnější (ale ani méně rozumné) než se ve svém jednání řídit moudry Fremenů z Duny. A tím pádem pokud někdo věří v nějakého boha a určitou "svatou knihu" není to rozhodně důvodem pro to, aby jenom na základě této své víry měl mít více práv než ostatní lidé.Zkuste mi tedy vysvětlit, proč by podle Vašeho názoru muslimka měla mít právo sedět v bance se šátkem na hlavě a manga-slečna s růžovofialovou parukou nikoli. A proč by se Sikh měl právo fotografovat na doklady s turbanem na hlavě, ale "skejťák" se svou takřka nerozlučnou obrácenou kšiltovkou nikoli. Resp. proč by mělo úřady vůbec nějak zajímat, co má člověk při fotografování se na občanku na hlavě za ozdoby a z jakého důvodu tam ty ozdoby má. Přece pokud je mu dobře vidět do obličeje, tak jeho fotografie svůj účel plní (je podle ní snadno identifikovatelný) a proč chce mít na hlavě zrovna to nebo ono je už jeho ryze soukromou věcí, do které nikomu (ani státu) nic není. A stejně tak pokud nějaký zaměstnavatel povolí muslimce šátek a Sikhovi turban, tak musí někomu jinému povolit třeba ty dredy nebo piercing v obličeji. A nebo pokud si nepřeje "divně vystrojené" lidi ve své firmě (nebo aspoň v oddělení, které přichází do styky se zákazníky), tak to musí taky respekovat úplně všichni, jak dredař nebo gothička, tak i Sikh či muslimka. Pokud svou víru ti údajní "pokorní věřící" berou tak vážně, že jsou ochotní kvůli ní i trpět, tak ať to dokážou skutky, ne jenom slovy. Navíc podle mého to přece není žádné "utrpení", muset změnit zaměstnání nebo si od samého počátku muset hledat takové, ve kterém nestandardní zevnějšek nevadí. Příslušníci všech možných subkultur to stejné činí už desítky let, případně se snaží o jistý kompromis (díky kterému vznikl třeba módní styl "corporate gothic") a nemají u toho rozhodně pocit, že by nějak extra trpěli. A to prosím nejsou žádní věřící, pouze se jim líbí určitý životní styl - a vidíte, co všechno jsou ochotní kvůli němu podstoupit! Ať se všichni věřící laskavě chovají stejně (platí především pro muslimy, pokud jsem si všimla, jeptišky se na posty bankovních úřednic a do podobných profesí necpou, stejně jako Sikhové nebo echt ortodoxní "pejzatí" židé).      

Pochvala

Velmi hezký článek :-)