Je jasné, že žádná zpravodajská služba není imunní vůči kiksům či podlehnutí ideologizovanému obrazu světa. Proto nemůže být imunní ani vůči kritice, zvláště od těch, které k tomu opravňuje zákon. Ale jakmile se taková kritika vede veřejně, zahrává si s demagogií. Kritik totiž může bez velkého rizika citovat i z neveřejných zpravodajských zpráv, zatímco ony služby se mohou hájit pouze veřejnými částmi svých výstupů.
Zeman: BIS si vymýšlí špiony, neodhalila jediného ruského nebo čínského zpravodajce |
Prezident Zeman říká, že čeští zpravodajci neodhalili žádného konkrétního ruského nebo čínského špiona. Ale. Zaprvé se tyto služby nemohou účinně bránit (a tím ani prozradit své úspěchy i neúspěchy). Zadruhé se jejich zprávy o konkrétních špionech nezmiňují. Zemanova slova budí dojem, že špion je někdo, kdo má na zádech nápis „špion“, jako když hollywoodské filmy ukazují policisty s nápisy „agent FBI“. Ale to je úplně posunutý význam zpravodajských služeb a jejich zpráv.
Nové veřejné zprávy nevarují před konkrétními špiony. Používají výrazy jako „aktivity ruské a čínské státní moci“, „hybridní strategie“, „nedeklarovaní zpravodajští důstojníci využívající diplomatického krytí“ či „posilování čínských zpravodajských kapacit“. Nevarují před konkrétními lidmi, ale před rizikovým prostředím. Před rizikem „nevědomého kontaktu se zpravodajskými důstojníky cizí moci“.
Suma sumárum. Zprávy českých zpravodajců varují před rizikovým prostředím, které nemůže popřít ani sám prezident. To on přece stanovil svým poradcem Jie Ťien-minga z firmy CEFC, jenž pak v Číně na čas záhadně zmizel. To spíše on by se měl obhajovat ve věci údajně výhodných čínských investic u nás. Útočí-li místo toho na zpravodajské služby tohoto státu, veřejně se hlásí k neloajalitě s ním.
