Každá vláda má strach z negativních titulků. Platí to obecně a ve zjitřené době obzvlášť. Proto se česká vláda cítila iritována palcovými titulky v západním tisku, že problémy států východní Evropy mohou stáhnout ke dnu i západní ekonomiku. V časech ekonomické krize se podobná proroctví lehce stávají sebenaplňujícím proroctvím.
Nejmenovaní členové Topolánkova kabinetu, kteří kvůli předsednictví tráví víc času venku než doma, si na to postěžovali před novináři. V žaludku jim ležel zejména článek na titulní stráně Financial Times z poloviny února, který Západ varoval před „východním výbuchem“. Ratingová agentura Moody’s předestřela katastrofickou vizi pádu regionálních měn a krachu zdejších bank, jež v drtivé většině vlastní západní matky, a FT z analýzy agentury vycházely.
Na konci února stejně renomované médium, týdeník The Economist, přinesl titulek na obálce „Účet, který může rozbít Evropu“. Příběh byl stejný: slabé východní ekonomiky se potácejí nad propastí a ohrožují i nás. Dala se dohromady situace Ukrajiny či Maďarska s Polskem a Českem a vyznění bylo jasné.
Už v mezičase přišel známý dopis guvernérů středoevropských centrálních bank, kteří se proti míchání jablek s hruškami ohradili. A přišla i neformální setkání politiků z východní Evropy s novináři z daných médií. Do třetice přišel, evidentně, efekt.
„Nezodpovědné psaní“ Ve čtvrtek 5. března bruselský zpravodaj Economistu zkritizoval „ignoranci a lenost“ západních médií, která státy bývalého ostbloku „v rámci zjednodušení berou jako monolit“. Minulý týden pak šéf bruselské buňky FT uvedl svůj blog větou: „Konečně se začíná ujímat vzkaz, že je nesmyslné dívat se na postkomunistickou Evropu jako na homogenní celek...“
Tony Barber v článku cituje novou analýzu agentury Moody’s – která se tentokrát chytila za nos a zdůrazňuje rozdíly mezi státy střední Evropy, pokud jde o míru rizika, insolventnost bank apod. – a také kritizuje západní kolegy za „nezodpovědné reportování“. „Maďarsko v minulosti rozdávalo hypotéky v cizí měně jak nezjednané, jiní, například Češi, ale ne,“ píše britský zpravodaj.
Jako by to z úst českého politika vypadlo. A velmi pravděpodobně také vypadlo. Tony Barber i David Rennie patří do okruhu cizích novinářů, s nimiž čeští politici mluví, když dorazí do Bruselu. Je na tom něco špatného? Vůbec ne, naopak, vždyť se tím čistí vzduch a kýženě i odstraňují omyly.
A pak že mediální politika nefunguje.
O autorovi| Kateřina Šafaříková, stálá zpravodajka LN
