Kundera je v Čechách něco jako mysterium. Čím je tajemnější, tím je jaksi dráždivější. Stačí, aby se o něj jen člověk otřel a už na něm je trocha jeho hvězdného prachu.
Nakladatel tedy, jak se rád svěřil, poslal slavnému spisovateli, který má jisté sklony k paranoi, připravovanou obálku, na níž byl spisovatel vyfotografovaný „na návštěvě Paříže někdy v roce 1969.“ Jak známo, Kundera má rád, když mu někdo ukazuje fotografie, které si on sám nevybral.
Další zárukou bylo, že mu poslal anotaci. V ní čteme: světově proslulý spisovatel K. je zatčen při poslední návštěvě rodné země a souzen za údajné šedesát let staré udání.
ČTĚTE TAKÉ: |
Kundera, jak dále známo, už dlouho touží, aby někdo do jeho případu vnesl světlo. Nejraději nějaký mladý, neznámý, začínají spisovatel. Rád by to s ním jistě konzultoval a poradil mu, jak na to. Litoval nejspíš, že má na mladíka málo času.
Odhadujeme, že na románu, který jsme ovšem nečetli, je nejzajímavější, že Kundera byl proti. Tedy aspoň to tvrdí nakladatel. Kdyby byl pro, nebylo by to zdaleka tak přitažlivé. Spisovatelův nesouhlas si proto nakladatel předem pojistil, k čemuž ani nepotřeboval moc invence. Vypadalo to přitom férově a snaživě. Uděláte něco, co ho naštve, pošlete mu to, on se opravdu (nebo stačí, že údajně) naštve a vy slavně sdělíte, že se dotyčný naštval. Pozornost je zaručena.
