Pes nahradí pět vojáků. Stmeluje jednotku, spí s námi i v posteli, říká kynolog

Kdo by si podle vás neměl kupovat francouzského ovčáka?

Nezodpovědný člověk. Je to hrozně tvrdé a samostatně přemýšlející plemeno, stará francouzská pracovní krev, pes jednoho pána. Platí u nich jedna nepsaná zásada: výcvik musí probíhat železnou rukou v sametové rukavici. Určité situace je francouzský ovčák schopen řešit samostatně bez toho, že by to psovod vyžadoval. Dva francouzské ovčáky jsem do služby v armádě prosadil.

Vy jste situaci, kdy vám samostatnost francouzského ovčáka pomohla, zažil na vlastní kůži. V Basře s Alzirem. Co se tam stalo?

Jedním z našich úkolů v Basře bylo doprovázet kamiony, které ze základny vyvážely odpadky na smetiště v poušti. Chudí Iráčané na skládku chodili sbírat věci: od zbytků jídla přes chemikálie, papíry až po čisticí prostředky. Býval tam dav až 150 lidí, kteří se k nákladu na autech chtěli za každou cenu dostat jako první. Lezli za jízdy na korby. Vojáci náklaďáky doprovázeli, aby bylo vůbec možné náklad bezpečně složit. Jednou se situace vyhrotila. Octli jsme se ještě s kolegou psovodem prakticky obklíčení rozzuřeným davem, který křičel a zatlačoval nás. Ale Iráčané mají z velkých psů respekt. Právě tam se projevila výhoda beauceronů, plemene původně určeného ke štvaní dobytka. Alzir si našel v davu vůdce, napadl je, dostal na zem. Lidé, když viděli nespoutanou živočišnou energii, dostali strach a začali ustupovat. Ve dvou lidech jsme rozvášněný dav dokázali vytlačit od kamionů a nebezpečnou situaci zvládnout a zachránit si tím de facto život.

Jak Alzir skončil?

Je po smrti. Umřel na zástavu srdce při operaci torze žaludku.

Slouží ještě v české armádě francouzští ovčáci?

Ne. Nemáme v Česku tak kvalitní krev, aby se dala pro armádní účely využít.

Muslimové obecně nemají psy příliš v lásce. Nasazení českých psů bylo motivováno tímto faktem? Jak se dostali čeští psovodi do Basry?

Pokud je pes celý černý, vnímají jej muslimové jako posla ďábla. Do Basry jsme se dostali kvůli tomu, že psovodi dokázali přesvědčit vedení armády, že tam budou užiteční, že dokážou zabránit, aby někdo vlezl do prostoru základny, že psi dokážou ochránit jednotku. Na všech misích, od Kosova přes Irák po Afghánistán, jsme museli dát důrazně najevo, že tam jsme. Dělali jsme doslova demonstrace síly, abychom místní jasně upozornili: Pozor, tady jsou služební psi.

Máte možnost porovnat vnímání služebních psů v Kosovu, které je převážně muslimské, s Irákem?

Kosovo je přece jen nejblíž, je to relativně moderní země. Kosovští Albánci běžně psy využívají v policejních složkách. Ale obyvatelstvo se služebních psů hodně bojí. Nicméně v Iráku nám stačilo jít po ulici v doprovodu psa nebo projíždět autem tak, aby byla zvířata vidět. V Kosovu jsme psy trénovali například na tržnici, která je přirozeným centrem města. Navlékli jsme figuranta do ochranného obleku a nacvičovali kousání. To jako vzkaz pro místní fungovalo.

Pes nehledá zbraň, ale svou hračku

V armádě se používají hlídkoví a vyhledávací psi. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Specializací u psů je víc. Zvíře pro vyhledávání opiátů, drog, výbušnin, zbraní musí být klidné, vyrovnané. Musí zvládnout fyzickou i psychickou zátěž. Hlídkový pes je, zjednodušeně řečeno, lovec. Je určený k lovu lidí. My jsme jako armádní kynologové jednoho psa schopní vycvičit k oběma úlohám. Česká kynologie je v dnešní době na světové špičce. Kvůli tomu je o české služební psy mimořádný zájem po celém světě. Česko a Slovensko jsou největší dodavatelé služebních psů na světě. V Iráku a Afghánistánu působí spousta kontraktorů a v jejich jednotkách najdete hodně psů z Česka a Slovenska.

Jak naučíte psa vyhledávat zbraně?

Je jedno, jestli jsou to výbušniny, drogy, či zbraně. Vždy jde o stejný princip. Pes vyhledává to, co má rád. Neví, že má najít zbraň. Jen ví, že když „to“ najde, dostane odměnu – svůj oblíbený předmět. Kdybychom se mu mohli podívat do hlavy, tak bychom viděli, že nejde po pistoli či samopalu, ale „loví“ svůj míček, svoji hračku. Ještě platí jedno pravidlo: psi buď loví velkou kořist, to je jelen, los nebo člověk, nebo malou kořist. K lovu té první potřebujete smečku, v našem případě ji tvoří hlídkový pes a jeho psovod. Na lov malé kořisti stačí pes sám. A tohle je role vyhledávacích psů: pistole, drogy rovná se malá kořist.

Ještě zpátky ke zbraním. Učíte tedy psa hledat „vůni“ oleje, kterým je ošetřená?

Každá zbraň představuje desítky, možná stovky pachů, se kterými je pes schopen pracovat.

Existuje ideální plemeno vojenského psa?

Německý ovčák. Ten nebyl vyšlechtěný k hlídání stáda ani k honění ovcí, ale vznikl pro policejní účely. Podívejte se třeba na rotvajlera. Řeznický, dobytkářský pes, který se svému pánovi staral o ochranu, o nahánění těžkého dobytka a zároveň dokázal tahat těžká břemena. Je to ochránce, hodí se na strážní úlohu. Vyhledávání už mu tolik nepůjde.

Hodnota psa: 350 tisíc

Armáda dnes psy nakupuje. Jak často se tak děje?

Když je potřeba. Pak oslovíme dodavatele, což nejsou většinou chovatelé, ale lidé, kteří se zabývají obchodem se psy. Když se domluvíme, pes přichází k nám. Věk bývá mezi prvním a druhým rokem života. Jsou to takoví puberťáčci, jejichž vlastnosti se dají ještě ovlivnit.

Jaké jsou náklady na výcvik?

Všeobecně se traduje, že hodnota našich služebních psů je kolem 350 tisíc korun. Pro zajímavost, teď se prodal soukromý pes za několik milionů. Je ze Slovenska, byl dvakrát mistrem světa.

Jak dlouho trvá vycvičit psa na odjezd do mise?

Za šest měsíců jsme schopni psa připravit s osmdesátiprocentní pravděpodobností, že se pes do nového prostředí adaptuje a bude fungovat.

Když jste jel poprvé do Kosova, jak dlouho jste své psy na nasazení v cizině připravoval?

Zhruba půl roku.

Dovedu si představit, jak se aklimatizuje člověk po příletu třeba do Afghánistánu. Co to udělá se psem?

Tomu je to úplně jedno, pro něj je hlavní, že má svého pána. Kam jde psovod, tam jde pes.

Už víme, jak se z psího puberťáka stane služební pes. Jak se z vojáka stane vojenský psovod?

Od sedmi let jsem dělal kynologii. Šel jsem na vojenskou školu, protože mám rád zbraně a military obecně. Nastoupil jsem k útvaru, choval  jsem své psy. Pak jsem se dočetl, že na Grabštejně shání psovoda, což bylo nějakých 350 kilometrů od domova. Vybrali si mě, prošel jsem kurzem. Tehdy to fungovalo tak, že jste dostal toho největšího syčáka mezi psy, abyste ukázal, co ve vás je. Vyfasoval jsem Pyrose PS, to byl pan pes. Doslova jsme se prali.

Pes na misi dostává zbytky z kuchyně, nebo se mu vozí granule z Česka?

Dostává normální granule, které si koupíte v obchodě. Krmení se obvykle přiváží na celý pobyt, ale třeba do Kosova se zaváželo pomocí nákladních aut.

Na psovody a psy se vypisují odměny

Kdy jde služební pes do důchodu?

Nikdy. Řečeno obrazně: slouží, dokud může pracovat. Dokud vidí, slyší a může se postavit.

A co jej čeká pak?

Domov důchodců s pravidelnou stravou a vycházkami. Pokud si psa neodkoupí nikdo z civilní veřejnosti na dožití domů, zůstává na základně. Je chyba systému, že psy nevyřazujeme na základě věku. Kdybychom psy „propouštěli“ v devíti letech, ještě by udělali na zahrádkách spoustu parády a dostali by zasloužený odpočinek. Ale musím říct, že spousta psovodů si stará zvířata bere k sobě právě na dožití.

Kdo si odkupuje staré služební psy?

Milovníci zvířat. Například fena, se kterou jsem byl v misi, skončila u jedné mladé ženy v Přerově. Pak mi poslala fotky, na kterých pes okupuje gauč a je úplně spokojený.

Kdybych si chtěl takového psa vzít domů, na co se mám připravit? Prošli přece jen zátěží…

Osmdesát procent z nich je naprosto bezproblémových. Problémové psy si většinou nechávají sami psovodi nebo dožívají na základně.

Jak je silné pouto služební pes – psovod? Vypipláte jej od odrostlého štěněte, trávíte s ním spoustu času…

Pes podobně jako psovod prochází kurzem. Pes dostane přiděleného pána, který s ním bude až do konce služebního života. Pes je za vás schopen položit život a platí to i obráceně. To je specifikum naší odbornosti. Za války ve Vietnamu byly vypisovány odměny za zabití amerických služebních psů. Když příslušník Vietkongu přinesl psí ucho s vytetovaným číslem, dostal peníze. V americké armádě pak vznikly pocty pro zabité psy, brali je jako členy jednotky. Oboje funguje dodnes. Na psovody a jejich zvířata se vypisují odměny pořád…

Měli jste v Iráku zpravodajskou informaci, že jdou cíleně po psovodech?

V Iráku ne, v Afghánistánu to tak bylo. Neztratili jsme žádného psa ani psovoda. Mimochodem, zvíře u jednotky je strašně důležité, stmeluje ji. Alzir v Basře s námi „bydlel“ ve stanu, spal v posteli.

Co říkáte na zprávy, že Američané nasadili „psy zabijáky s titanovými zuby“ proti Tálibáncům?

U nás se psům dávaly zubní implantáty už v 60. letech. Dostávali kovové korunky, když si zlomili zub. Je úplně jedno, jestli má pes v mordě titan, nebo kov. Jako u lidí musí mít takový tvar, aby nepoškozoval ostatní zuby a nezraňoval dásně. Takže to je čirá propaganda.

Sám doma chováte větší počet psů. Čím smečku živíte?

Ideální je krmit masem, ve finále to vyjde nejlevněji. Já sám kombinuji při krmení maso s granulemi. Na trhu je spousta granulí, vyplatí se sledovat obsah, protože některá krmiva obsahují jen obilí, popel a živočišný tuk z kafilérky. Každé tři měsíce mi vozí tři sta kilo granulí.

Držíme se standardů, v americkém stylu

Proč jste šel do armády?

Pocházím ze Studénky, to je kousek od mošnovského letiště. Přímo u nás byla radarová hláska. Vyrůstal jsem v paneláku, kde bydleli samí lampasáci. Jako děti jsme nehráli Counter-Strike na telefonu (počítačová hra, pozn. red.), ale běhali kolem baráku s pistolkami ve stylu „Padni, nebo nehraju!“.

Zažil jste armádu na začátku 90. let. Můžete ji srovnat se současnou Armádou České republiky?

To se nedá srovnat. Obecně: česká armáda se vyznačovala schopností improvizace. Dnes už to nejde, držíme se standardů. V americkém stylu. V Iráku Američané nešťastnou náhodou píchli na Humvee kolo. Zajeli do pouště, všichni vyskákali nahoru na střechu auta a volali vysílačkou o pomoc. Báli se, že jsou v minovém poli. My jsme byli nejbližší základna, vyjel k nim náš pyrotechnik a technika. Ačkoliv pyrotechnik zjistil, že tam žádné miny nejsou, odmítali slézt. Dostali jsme je dolů, přesto si odmítli to kolo sami vyměnit. Jejich řidič tvrdil, že to neumí a že je potřeba povolat opravárenský tým. Nakonec kolo vyměnil český šofér náklaďáku, který Humvee dostal zpátky na silnici.

Jaký byl váš nejsilnější zážitek na misi?

Je z Iráku, shodou okolností z onoho pouštního smetiště, kam se vyvážely odpadky ze základny. Chodila tam maminka se dvěma malými dětmi, kterou dav utiskoval. Neměli tátu, který by je chránil. Byli to vyděděnci z vyděděnců. Dávali jsme jim stranou jídlo a další věci, které potřebovali. Pak jsme zjistili, že když odjedeme, ostatní Iráčané se na ně vrhnou a všechno jim seberou a ještě je zbijí. Čeští vojáci se postarali o to, aby jim nikdo neubližoval.

Jak vypadala Basra po pádu Saddáma Husajna?

Kniha o českých vojácích Ten druhý život ukazuje, jak to vypadá v první linii

Město nebylo nijak zvlášť poničené. Nejvíce to odneslo letiště a okolí, kde žili Husajnovi vojáci. Ve městě byly cílem útoků mosty a sídlo tajné služby. Zkáza přišla, až když Iráčané začali napadat koaliční jednotky. My jsme zažili demonstrace proti naší přítomnosti. Napadali velkou trafostanici v sousedství nemocnice, někdo proti nám odpálil nálož. Vzedmutí násilí nám signalizovalo hlavně to, když do nemocnice začali z bojů přivážet irácké vojáky, kteří operovali ve městě. Obecně Češi v misích měli nejmenší ztráty ze všech spojenců. Výhodou českého vojáka je, že se k místním umí chovat. Bereme je jako sobě rovné. Nemáme v sobě takovou tu americkou aroganci.

Jak vypadal všední den vojenského psovoda u 7. polní nemocnice v Basře? Ráno jste si dal snídani a šel se psem hlídkovat na bránu?

Měli jsme dva úkoly. V noci jsme hlídali základnu zevnitř. Obcházeli jsme jednotlivá stanoviště. Hlídkovali jsme i na věži a důležité byly i výpravy s odpadky, o kterých jsme se už bavili. Každý den jsem sloužil 12 hodin. Je to stereotypní, ale lépe si zapamatujete to hezké. Každá válka je taková.

Pes tohle vydrží?

To není problém. Pes je při takovém nasazení schopen nahradit pět lidí v jednotce.

Prozraďte mi, jak vypadá výcvik úniku a přežití (S.E.R.E.), který připravujete pro vojáky mířící do Mali?

Děláme jej i pro piloty. Je postavený na tom, že vás pronásleduje pes, což není zrovna příjemné. Musíte přemýšlet, musíte kalkulovat a zároveň jste pod tlakem, působí stres. Snažíme se je připravit na co nejreálnější podmínky. Pro představu: účastníky toho kurzu jsme za pomoci psů štvali krajinou stejným způsobem, jako bača žene stádo. Psi jsou v tomto neuvěřitelní. Kromě nich stačí jen mapa, vysílačky a terénní vůz.

Mali je první mise české armády v Africe. Čím se tahle operace odlišuje od předcházejících výjezdů do ciziny?

Musíme se tu zemi „učit“: vyžaduje to perfektní znalost práce s mapou. Vojáci se učí hledat zdroje vody. Biflují záchytné body. Prioritním úkolem je obrana hotelu.