Nezáleží totiž jen na tom, co se horko těžko schválilo. Od Minsku I (tedy úmluvy ze září) se nový papír moc neliší. Mluví se tu zase o příměří, výměně zajatců, odchodu cizích vojáků... Rozšířilo se pásmo bez těžkých zbraní, k decentralizaci přibyla ústavní reforma a podobně. Především je tu ale záštita čtyř státníků, kteří sice nový dokument neparafovali, ale jsou jeho kmotry.
ČTĚTE TAKÉ: |
Byť jejich zachmuřené výrazy a skeptické reakce zvenčí jsou namístě. Zářijová dohoda zůstala jen na papíře. A ta nová – jakkoliv hezky znějící – skýtá řadu dalších úskalí. Povstalci mají například s těžkými zbraněmi nově dobytá území vyklidit, ale armáda má zůstat, kde je.
Nevznikne vakuum? A nezboří se také posloupnost závazků jako domeček z karet? Ale hlavně: kde se najednou vezme všestranná vůle k ukončení krveprolití?
První zkouškou nová dohoda projde už o sobotní půlnoci, kdy by mělo nastat příměří. Minutu poté se uvidí, zda nepohasne i onen „záblesk naděje“, o němž opatrně mluví německá kancléřka.
