Toto samozřejmě není obhajoba hry na svobodné hlasování, která se v režii ruské armády na Krymu konala. Ale je potřeba připomenout, že početné ruské menšiny jsou rozeseté po celém světě. Podle údajů na Wikipedii čítá ruská diaspora celých 27 milionů! Od postsovětských republik – s potenciálně výbušným Pobaltím – přes Německo, Brazílii (prý celý milion) až po Spojené státy. A nezapomeňme samozřejmě na Izrael...
Někde najdeme celé ruské čtvrti či oblasti. A pokud uznáváme wilsonovské právo národů na sebeurčení, na jehož základě jsme přestali úpět pod Rakouskem-Uherskem, nemělo by totéž platit i pro ostatní včetně Rusů?
Vše o krizi na Ukrajině a Krymu najdete ZDE. |
Takhle jednoduché to samozřejmě není. Přítomnost menšiny – jakkoliv početné – ještě nemusí být základem nároků na odtržení od domovské (či spíše hostitelské) země. A navíc, pokud už k nějaké secesi dochází, mělo by se tak dít na základě skutečně svobodné vůle všech obyvatel a pokud možno i s mezinárodními garancemi.
Jinak by teoreticky hrozilo, že něco podobného jako na Krymu zažijeme i u nás. Co třeba Karlovarský kraj, kde se to azbukou jen hemží? Byť podle nejnovějších údajů tam zatím žije „jen“ dva a půl tisíce Rusů (celkem jich je v Česku zhruba 33 tisíc, nejvíc v Praze). Anebo třeba Francouzská riviéra? Ani v jednom případě se ale bát odtržení netřeba. Rusové se do těchto míst nestěhují proto, aby tu v tichosti pracovali na „znovupřipojení“ ke své domovině. Spíš chtějí marasmu v matičce Rusi uniknout...
