LN: Minulý týden vzlétl ultralehký letoun UL-39 Albi, podobný stroji Albatros, jehož vývoj zajišťovali také studenti vaší fakulty – a to i desítkami jimi zpracovaných diplomek.
Vzniklo na tom 150 diplomových prací a čtyři disertace. Potěšilo mne to velice, z řady důvodů. Ukázali jsme, že s českým průmyslem umíme vytvářet inovace, jež mají potenciál uplatnění na mezinárodním trhu. Jak komerčně, tak z hlediska nového konceptu. Naše letadlo má nejméně dvě nové věci: je celé z kompozitů a má nestandardní pohon. Přitom je s ním možné létat na amatérský průkaz jako s ultralightem, avšak s něčím, co je designově a zážitkově dost jiné. Letoun poslouží i jako levný prvotní výcvikový prostředek pro vojenské piloty, kteří by mohli pokračovat dál ke stíhačkám.
Michael Valášek (60)■ Od roku 2014 je děkanem Fakulty strojní ČVUT. V roce 1992 se habilitoval v oboru mechanika těles. Profesorem je od r. 1997. |
LN: Není to tedy čistě akademická práce, ale dlouhodobá spolupráce s firmami... To je asi pro Strojní fakultu ČVUT zvláště typické, ne?
Ano, samozřejmě. My můžeme klidně postavit akademický experiment, ale tohle není ten případ. Je to skutečná inovace; vyvinuté a do výrobku převedené věci. Jihlavan jej bude ostatně ve Friedrichshafenu na největším veletrhu pro ultralighty představovat. Vyplývá z toho velká otázka: kdo má být profesorem na vysoké škole? Třeba autor tohoto projektu, jenž má titul Ph.D., ale ještě není habilitován, umí studentům zprostředkovat, jak vypadá vývoj reálného letadla v praxi! Takže se ptám, kdo je pro studenty na inženýrské škole důležitější? Jestli takováto osoba, anebo někdo, kdo bude generovat úžasné články s mnoha citacemi, ale budou otištěny mimo ČR, neosloví český průmysl a nepomohou ke konkurenceschopnosti ČR, aby naše firmy přežily. Mým řešením je to, co kolegům stále říkám – musíte mít „koláč“: výuku, základní výzkum, aplikovaný výzkum, spolupráci s průmyslem i propagaci. Každý umí něco jiného, ale na ústavu musí být zastoupeno vše.
LN: Letadlo není první takto populární počin, měli jste už i „formuli“.
Letadla a auta logicky lákají; z vnějšího pohledu jsou to nejatraktivnější věci na strojařině, ale ta je hrozně široká. Pochází od slova stroj, už někdy od průmyslové revoluce, ovšem je nesmírně moderní a významná. Proč? Cokoliv dnes chcete profesionálně vyrobit, musíte vyrobit na strojích – tedy metodami strojařiny. Buď ve velkých sériích na strojích, abychom si to mohli všichni dovolit, nebo vyrábím něco, co je unikátní – Hubbleův teleskop či urychlovač pro CERN –, a musím mít superšpičkové vybavení... Je to opravdu cokoliv, třeba tady od toho smartphonu: navrhne ho elektronik, lidé na software, fyzik, ale konstrukci a hlavně výrobu musí nakonec zajistit strojař... To platí i pro roboty.
