Žil byl jelen. Když ve svém revíru narážel na stále více lidí, kteří ho nejen neohrožují, ale dokonce ho krmí, zvykl si na to. Opakovaný fakt, že objeví-li se dvounohý tvor, tak od něj dostane pamlsek, začal pokládat za nárok. A pokud ho nějaký dvounožec krmit odmítl, viděl v tom nepřípustnou diskriminaci. Sám se postaral o to, aby ji napravil. Má k tomu přece parohy. A jak kdysi pravil sociálnědemokratický poslanec Miloš Melčák, jednou získané se neodnímá.
Jelen z Kvildy, kterého chtěli utratit, se přesune do Lán |
Do stejné bajky a stejné role můžeme obsadit šumavského jelena zvaného Standa. Je snad jeho chyba, že ho lidé umístili do výběhu u návštěvnického střediska národního parku? Že si tam zvykl na kontakt s návštěvníky, a má-li pocit, že je ukrácen ve svých nárocích, tak je sám svými parohy vymáhá? Leckomu to připadá jako jeho chyba či aspoň nezvratná proměna, zvlášť poté, co lehce zranil jednoho z návštěvníků. „NP Šumava řeší, jak naložit s jelenem, který zranil turistu,“ zní titulek zprávy ČTK. Emoce se vytáčejí po spirále, zvláště když ochranáři zvažovali jelena „vyřadit z chovu“ (rozuměj: utratit).
Park „řeší, jak naložit s jelenem, který zranil turistu“. Ale nestačily by výstražné cedule jako v Arizoně? Nemá se řešit spíš to, jak naložit s turisty v době bažící po nárokové zábavě? Klíčovým slovem je atrakce a cílem je soustředit co nejvíc atrakcí do návštěvnických center. Aby mladí, staří, děti i kojenci naplnili svůj nárok nenudit se, mít k dispozici sjezdovky, horská kola, kolečkové lyže i jeleny v návštěvnickém centru hned za humny. A tu se opět vracíme k bývalému poslanci Melčákovi a jeho premise „jednou získané se neodnímá“.
Je to stále táž bajka o tom, jak lze zblbnout ze závislosti na nárocích. A lze do ní obsadit jeleny i lidi.
