Giuseppe Conte je lídrem první země EU, v níž voliči zcela odstavili dosavadní establishment. Je šéfem vlády, které se říká populistická, protievropská či protiimigrační. Kdežto Angela Merkelová je lídrem poslední velké země EU, s jejímž politickým uspořádáním nehnula ani hospodářská, ani migrační krize – alespoň na pohled. Už proto to mělo být setkání politicky a ekonomicky slabého s politicky a ekonomicky silnou, žáčka s učitelkou, jak se s oblibou říká. Leč nebylo, což se vědělo už předem a což je zajímavé.
V Evropě se před třemi lety – na různém přístupu k migrační vlně i způsobům jejího řešení – rozhýbaly tektonické desky. Po třech letech už to ale není tak, že se posouvají desky mezi západem a východem, severem a jihem EU. Hýbou se iv tradičně stabilních zemích včetně Německa. Včerejší setkání neumožnilo nahlédnout do konkrétní dohody mezi Itálií a Německem, ale spíše do zkumavky měnící se Evropy.
Zastupuje-li Conte protiimigrační vládu a Merkelová vládu proimigrační, pak neměli mít společnou pozici. Přesto ji mají. Itálie chce méně migrantů, tudíž spoléhá na celoevropská řešení (rozuměj přerozdělování), jaká razí kancléřka. Jenže Merkelová (CDU) je může prosazovat jen tehdy, pokud se doma nerozpadne její vláda. Vláda, jejíž ministr vnitra Seehofer (CSU) sází na vracení migrantů již od německých hranic.
Kdyby Conte jednal s Merkelovou už po ránu, mohl se jí zeptat: Paní kancléřko, to mluvíte jen za sebe, nebo za celou vládu včetně CSU? Teprve odpoledne, když CSU dala kancléřce dva týdny času, bylo jakž takž jasno. Jenže tektonické desky se rozhýbaly a nikdo neví, kde se zastaví. Seehofer brzdí volnou imigraci i za cenu hrozby rozpadu nově ustavené vlády. A euroskeptici nejásají nad Conteho vládou: je s nimi sice ideově spřízněná, ale míří k přerozdělování migrantů. Uvidíme, co z té zkumavky příští týden vyleze.
