Trumpův krok má skutečně parametry zvané hrom do police. Ta dohoda je kritizovaná. Hlavně proto, že nezajistí bezjaderný Írán, jen výměnou za zrušení sankcí zpomalí jeho cestu k Bombě. Aktuálním problémem není představa jaderné zbraně v rukou Íránu, ale sílící ambice země přející si smrt Izraele a USA (šířící to, čemu pokrokáři říkají nenávist). Írán je nearabský vítěz „arabského jara“. Od svržení Saddáma Husajna ovládá Irák. Své vojáky i základny šíří v Sýrii. Hlavní slovo – skrze šíitský Hizballáh – má v Libanonu. Podporou šíitských rebelů v Jemenu otevírá jižní frontu proti Saúdské Arábii.
Toto je hlavní zdroj obav Trumpa i izraelského premiéra Netanjahua. Až se za pár let zruší další sankce, Írán bude moci nakoupit – třeba v Rusku – zbraně včetně raket. Ale dnešní svět účinně reaguje jen na hrozby zakázaných zbraní (na chemický útok v Sýrii zahubivší desítky lidí, přičemž celá válka si vyžádala smrt půl milionu lidí). I toto vede Trumpa k odmítnutí jaderné dohody s Íránem.
Je to voda na mlýn kritiky: Trump se chová jako hrom do police. Trump zpochybnil dané americké slovo (Obamův podpis na dohodě z roku 2015). A především: dosáhne účinnější a lepší dohody, než jakou prosadil Obama? To je jádro věci.
Styl hrom do police může přinést i plusy. Může nečekaně nasvítit zamrzlý problém. Když Trump ohlásil přesun ambasády USA do Jeruzaléma, ukázalo se, že „dny hněvu“ jsou nečekaně slabé. Že palestinská věc už není svorníkem muslimů (sunnitů, šíitů, islamistů, nacionalistů). Že více než Izraele se obávají džihádistů či Íránu. Dalo by se říci, že Trumpův styl hrom do police rozhýbal i šedesát let zakonzervovaný stav v Koreji. Ale patří do této kategorie Írán? To je otázka za milion.
Trump nepřinutí Írán, aby rezignoval na jaderný výzkum. Nanejvýš přiměje k částečné spolupráci některé západní státy. Francie ho sice kritizuje, leč podle prezidenta Macrona zahájí práce na širší dohodě s Íránem zahrnující i raketový program. Toto by Trump mohl vydávat za úspěch. Ale vsadil by na to někdo už nyní výplatu?
